Obytná oblast

Rozsáhlá oblast, pokrytá vrstvou sopečné horniny, mezi kterou lze spatřit množství trosek dříve pěkně zařízené obytné oblasti. Jen několik domů zde lze použít k původním účelům. Nyní zde žije pouze hrstka přeživších a také různí nekalí a tajemní vyvrhelové společnosti, kteří se sem stáhli ze širokého okolí.

Shichiro, kráčel černo černou tmou, kráčel k vrcholu cestou strmou. Vyšel až na vrchol skály a zastavil se nad propastí zející nekonečnou prázdnotou. Shlédl dolů a pomalu se nad propast nakláněl, až se vahou těla pěvážil a padal do propasti. Roztáhl ruce a padal vstříc nekonečné temnotě snad tisíce let.

Shichiro sebou prudce cukl a otevřel oči. Rozhlédl se okolo sebe, aby zjistil, že je opět ve svém polorozpadlém pokoji, v té samé novinami vystlané posteli, ve které se budí každé ráno. "Byl to jen sen. Ten samý co každou noc." ujišťoval sám sebe nahlas. Tenhle sen se mu zdál každou noc od doby, kdy poprvé poznal svou pravou sílu. Určitě v něm byl skrytý význam a on byl odhodlán ho objevit za každou cenu. Teď však zpátky do běžného života. S povzdechem vstal z postele a pomalu došel k džberu s vodou. Nabral do rukou vodu a chrstl si ji do obličeje, který si pak promnul a utřel do hadru, který byl přehozený přes židli. Ze země sebral svůj plášť, který ze sebe večer jen v únavě shodil, aby si ho oblékl. *Je čas se opět pustit do tréninku.* pomyslel si a vyšel ze svého pokoje po schodech dolů, kde prošel hlavní halou až na zadní dvůr. Zadní dvůr bylo místo za domem, které bylo ze všech stran od světa odděleno vysokou cihlovou zdí. Zde mohl Shichiro trénovat, aniž by ho kdokoliv spatřil. Postavil se tedy do prostřed dvora a začal s tréninkem.

Koncentroval se na svou sílu, snažil se probudit své oči.. jejich sílu. Věděl, že pokud se mu podaří probudit jednu techniku k životu, tak už ostatní získá snadno. Zatím mu trvalo léta, než dokázal vůbec vědomě manipulovat se svou vrozenou silou. Teď však již věděl, že je zatraceně blízko. "Shinra Tensei!" vykřikl, a vzduch okolo něho se zachvěl.. jako vždy, jen to.. S odhodláním probudit svou sílu dále trénoval tuto techniku, kterou příznačně pojmenoval již dávno jako "vlnu smrti."

Suien

Suien se pomalu přicházel k nějaké oblasti, kde se vzduchem šíří mnoho popelu. Tak si dal ruku před pusu a pomyslel si Chvilku to bude asi trvat než si na tohle obvzduší zvyknu.. Pomalu kráčel dál a dál, rozhlížel se všude po okolí, ale nakonec přišel do nějakého "malinkého městečka" možná by se dalo říct i vesnička, ale něco s ní nebylo v pořádku. Byla z větší části rozbořená. Co se s ní asi stalo? Pomyslel si a šel do vesničky, ve vnitř to vypadalo, že tu nikdo není, ale čím šel dál do vesnice, tím víc to bylo nebezpečnější. Hmm, cestou sem viděl několik pochybných existencí, možná je to místo, kde mužu začít znova. Ale najednou se zastavil Co?! Co to je sakra za chakru? Nikdy jsem nic takového necítil. Rychle sem začal utíkat k místu, kde se chakra vyskytovala. Když tam došel uviděl nějaký barák. Ufff, konečně si mužu dát ruku z úst. A šel jsem dovnitř pořád jsem šel podle chakry. Divné, tady by to někde mělo být. Rozhlédl se a vykřikl Hej! Je tu někdo? Ale poté si uvědomil, že není moudré tu moc křičet a přivolávat na sebe pozornost, ale uviděl nějakou halu tak šel pořád rovně až došel na nějaký "dvůr" Tady je ta chakra silnější. Tady ta osoba bude! Šel sem čím dál a slyšel jsem různé zvuky, jako by tam někdo trénoval. Vešel do dvoru a tam uviděl nějakou temnou osobu co trénuje jakési něco. Kdo to je? Taková chakra.. Vypadá na hodně silnýho týpka. Mám ho oslovit? Pomyslel si a počkal jestli si ho všimne. Nechtěl raději riskovat.

Shichiro pokračoval intenzivně ve svém tréninku a začínal cítit, že je na nejlepší cestě. Už jen pár dní a technika se dostane na povrch. Jeho nová síla, která bude tak ultimátní, že se stane pravou podstatou destrukce. V tom sebou cuknul. Někdo v hale zakřičel. Pomalu se otočil a spatřil, jak ve dveřích stojí zvláštní chlapec. Byl nejspíš o něco mladší než Shichiro, ale již na pohled s ním měl cosi společného. Oba byli už od pohledu jiní. To donutilo Shichira již od začátku změnit přístup k této osobě. Zvědavost přemohla opatrnost a Shichiro k neznámému promluvil. "Jak jsi se sem dostal? A kdo vůbec jsi a co tu chceš? Jestli tě posílá Guriyu, tak s prací pro něj jsem už dávno skončil!" zasype mladíka otázkami a pozorně sleduje byť sebemenší reakci.

Suien

Suien se koukal jak se k němu pomalu přibližuje. Ježiš co budu dělat? Radši odsud vypadnu než bude po mně! Pomyslel si a už se pomalu otáčel a v tom na něj začal mluvit. Vyslech si jeho otázky a z rozrušení nevěděl co má říct. Ehhh... Sakra, nevím co říct! Č-č-au, odešel jsem z vesnice a narazil na tohle podivné místo. Mé jméno je Suien, také bych rád znal tvoje. Heh.. Ani já sám nevím co tu chci, snad pomstu pro klan, opravdu nevím. Ne, nikdo mě neposílá, ani nevím kdo to ten Gurikuku je. Odpověděl na jeho otázky a poté ho napadlo co kdyby se zeptal také.A co tu děláš ty? Viděl jsem, že trénuješ nějaké něco, vypadalo to jako nějaká tlaková vlna. Dořekl to a ještě se ho zeptal na jednu věc. Jak v tom vzduchu mužeš sakra dýchat? A zakašlal.

Pozorně a přísně sledoval mladíka do doby, než uviděl jeho polekanou a křečovitou reakci. Vyskočil mu úsměv na tvář. "Těší mě Suiene. Mé jméno je Shichiro zvaný Unmei.. zatracený.." pronese, přičemž si dává záležet na epičnosti momentu. "Nechtěl jsem tě vyděsit, ale pochop, že není příliš zvyklou záležitostí, aby se ti cizinec promenádoval po domě. A ten vzduch.. no časem si každý zvykne. Není tu sice příliš moc slunce, ale neznám bezpečnější útočiště na celém širém světě." dořekne a pozorně se zadívá do jeho očí. "Tvé oči jsou zvláštní.. asi tak jako ty moje, i když jiným způsobem. Připadáš mi.. jiný než ostatní.." pronese větu, které by mohla působit velice nepříjemně, avšak bylo to to jediné, co ho v tu chvíli zajímalo.

Suien

Suien se usmál a podrbal se ve vlasech. Také mě těší Shichiro. Ouu, pardon jestli sem ti vniknul do domu, zaujala mě ta silná chakra co odsud vycházela. Pak jak zaslechl, že tu není slunce byl ohromně šťastný, protože Suien nemá slunce moc rád, spíše tedy vůbec. Tak to sem rád, že tu není slunce, upřímně ho nemám ani trochu v lásce. No když říkáš bezpečné tak se asi nemám čeho bát. Usmál se a poté co mu řekl o těch očích se kouknul do těch jeho a viděl něco co nikdy v životě neviděl. Zajímavé oči, nikdy jsem nic takového neviděl. Heh? Zvláštní? Jak zvláštní? Upřímně jsem nikdy v životě neviděl takové to oči, až do této chvíle. Poté se tak zatvářil a řekl Doufám, že nejsem zvláštní jen kvůli mým vlasům?! A usmál se.

"Myslím, že o barvě vlasů bych zrovna já neměl moc co říkat" zasměje se a prohrábne se ve vlasech. Pak však zvážní a znovu k němu promluví "Ne, vlasy to opravdu nejsou.. Jak říkám.. máš zajímavé oči. Cítím z tebe sílu doujutsu.. Co kdybychom šli dovnitř a trochu si o sobě více povyprávěli?" Bez čekání na odpověď vejde do domu a ukáže na zchátralou pohovku z níž místy čouhají pružiny. Dojde ke skříni a otevře ji. "Nemáš hlad?"

Suien

Zasměje se a potom si pomyslí Má pravdu, ale i já z něho cítím doujutsu Než se stačil zpamatovat tak už Shichiro šel dovnitř a ptal se mě jestli nemám hlad. Tak jsem doběhl k němu a řekl No, něco bych si dal, ušel jsem docela velký kus cesty a něco k jídlu a pití by nebylo k zahození. Řekl a sedl si k nějakému stolu. Když čekal tak se rozhlížel po místnosti, aby věděl jak to vypadá. Hezké to tady je. Oproti zbytku vesnice. Řekl a čekal dál.

Vytáhne zbytek chleba a pár kousků sušeného masa ze skříně a odnese je před Suiena na stůl. Pak se vrátí a vytáhne zpod druhého stolu džber s vodou, kterou nabere do dvou misek a odnese je také ke stolu. "Musíš omluvit mé skromné poměry, i když myslím, že to je možná lepší, než na co jsi zvyklý z cest. O ryu je tu nouze.." řekne, sedne si a pustí se spolu s ním do skromného jídla. "Jak jsem tedy říkal.. Mé jméno je Shichiro, své rodiče neznám a svou minulost nerad otvírám. Mám však dar od boha.. nebo spíš od ďábla.. tu sílu se snažím ovládnout a poslední dobou cítím, že jsem stále blíž a blíž svému cíli." řekne mu o sobě, zvedne hlavu a podívá se na něj. "A co ty, co mi o sobě můžeš povědět?" dotáže se ho zvědavým tónem.

Suien

Když viděl co všechno přinesl poděkoval a nejdříve se napil vody, protože byl vážně žíznivý. Děkuji, tohle je až moc dobrý. Dar od ďábla? Zamyslel se a velmi byl překvapen. Moje jméno tedy znáš, ale když jsme u toho představování tak to řeknu ještě v klidu u stolu. Mé jméno je Suien, o rodinu jsem přišel, protože měla mocné oči, moje rodina radši spáchala sebevraždu než, aby tenhle dar dali do nepřátelských rukou. Ale u mně se vyvynul další stupeň tohoto daru, který je hodně vzácný, informace o něm jsou jen na svitcích, které nejspíše byli zničeny. Ale je tu problém, že zatím to neumím plně... no spíš skoro vůbec ovládat. Nedokážu posoudit jestli je to dar, nebo prokletí. Řekl a čekal co mu na to řekne.

"Je to prokletí i darem zároveň. Jestli je to co říkáš pravda, pak máš před sebou budoucnost síly, jako já. Možná to je osud, že jsme se právě dnes potkali. Vyšší moc svedla naše cesty a to jistě není náhoda." pronese tajemně a hlavou mu probíhají nejrůznější myšlenky. Spatřil v Suienovi někoho, kdo by mu mohl stát po boku a mohl ho motivovat k růstu síly. Jestli to co říkal byla pravda, tak v sobě má obravský potenciál. Shichiro tohle nemohl ignorovat. Ne, on to přímo nechtěl ignorovat. Rozhodl se v něm získat spojence, s jehož pomocí by mohl i probudit svou sílu. "Ale všechny ty záležitosti ohledně jsou prozatím jen slova. Myslím, že i ty musíš řešit otázku, jak přežít.. Jestli máš zájem, vím o způsobu, jak si přivydělat nějaké ryu. Je to práce špinavá, ale velmi dobře placená." nabídne mu a pomalu dojí.

Suien

Právě jsem se tě chtěl zeptat, jestli nevíš o něčem kde by dobře zaplatili za jakoukoliv práci. Ale pak se vrátil k té předešlé větě co říkal. Muže to být možné, že je to osud, možná je to náhoda, možná karma. Tohle vedlo k zamyšlení proč zrovna "my" dva jsme se sešli. Také sem pomalu dojedl, dopil a řekl. Díky, díky za jídlo a vodu v tomhle místě je asi voda trochu vzácnost ne?

"Ne když víš, kam jít. Voda sama o sobě tu není vzácná. Horší už je sehnat vodu bez síry a sopečného popela. Ta se shání těžko.." řekne, vstane a poklidí misky, ve kterých byla voda. "Ohledně té práce.. Je to opravdu hodně špinavá práce.. a to nejen v normálním slova smyslu. Jestli na to však máš žaludek, tak pojď za mnou." řekne a aniž by čekal na odpověď, tak vyrazil ke dveřím a ven z domu. Viděl v něm osobu sobě podobnou a tak mu bylo téměř jasné, že tenhle s ledovým klidem půjde přes mrtvoly.

Suien

Když Shichiro poklidil misky tak jsem se postavil zasunul židly a šel jsem za ním. Po tom co jsem všechno viděl, mě skoro nic nepřekvapí, když jsem viděl co co se tu potlouká za lidi a jak to tu vypadá tak si dokážu představit co se tu tak bude dělat. Když jsem byl u něj tak sem řekl Je jedno co budu dělat, hlavně že je za to odmněna. Řekněme si, přeci v téhle zemi tu o nic jiného nejde. Usmál se, a šel za Shichirem.