okolí

First topic message reminder :

Obrovské hory, jejichž špičky pokrývá slabá sněhová přikrývka. Hory se sestávají z nejrůznějších hornin, z nichž spousta obsahuje i vzácné drahé kameny a rudy.

Kaori Matsumoto

,,Au" sykla jsem na ni když jsem ucítila něco ostrého na rameni a následně na to jsem cítila jak mi teče krev. ,,To šlo i jinak" kroutila jsem nevěřícně hlavou.Nevím proč ale možná jsem pochopila důvod proč jsem z toho všeho měla špatný pocit. V jedné ruce jsem měla kunai.Když se nad tím tak zamyslím vzala jsem ho do ruky ve chvíli kdy mě řízla.Jeho tupou stranou (místem kde jsem jej prvně držela) se jehce Ťuknu do čela. Příště mi o laskavě řekni" nadhodím trochu naštvaně ale vím že se to zahojí velice rychle.Možná ještě dřív než z rohohle místa vypadneme.

Zvuky kráčania neustále pokračovali a stupňovali sa, no v momente hlas opakujúci vetu stíchol.,, Krv... obete, obete, obete..." ozývalo sa a jaskyňou otriaslo mohutné zavíjanie. Odrazu ste mohli pocítiť ako vám popri nohách a pomedzi ne niečo pobehuje a sem tam jemne do vás narazilo.,, Nastáva čas.... čas prichádza... už je tu to..." stupňoval sa hlas a zvuky vrčania prichádzali zvnútra jaskyne.,, Prcihádzajú aby sa nakŕmili." šepkalo im niečo do ucha a zároveň bolo počuť ako sa rýchlo približujú.,, Utekaj kým môžeš." ozval sa naposledy hlas.

Kaori Matsumoto

Poslouchala jsem ty hlasy a moc dobře jsem se z toho necítila. Ne že bych se bála ale prostě jsem z toho měla opravdu nepříjemný pocit za krkem. Hleděla jsem na tu dívku z jiné vesnice a zamračila se. ,,Tohle se mi moc nelíbí" zakroutila jsem hlavou a snažila se naslouchat okolí.Nerada bych aby mě něco zakouslo.Nějak jsem netušila co udělat.Jestli kašlat na ty hlasy a pokusit se jít ještě více hlouběji a nebo raději uposlechnout a vyjít ven z jeskyně dokud to ještě jde.Postavit se strachu to bylo to první co mě učili ale copak jsem mohla stát proti nepříteli o kterém jsem nic netušila? Zásadní ovšem bylo to že jsem se nehodlala nijak lehce vzdát a tak jsem hleděla na svoji kolegini a vyčkávala na její verdikt.

Jdu těsně za Kaori, takže chvílemi může cítit můj dech. Je mi jasné, že se musíme udržet při sobě, kdyby nás něco rozdělilo, byl by to konec. "Pokračujme. Někdo nás tu zjevně nechce. Bude se nás bát víc jak my jeho." mrknu na ni sebejistě, ale uvnitř sebe mám docela strach. Sic to zní divně, doufám, že je to genjutsu, neb pokud jsou to duchové.. "Brr." otřesu se. Docela mne děsí představa toho, že tu je něco, co nelze zabít mým mečem. Vždy jsem se na něj spoléhala jako na jedinou pravdu a jediného soudce, tohle by mohl docela narušit můj vnitřní svět. Nakonec vyžene myšlnky z hlavy a zatnu zuby, musíme pokračovat.

Odrazu všetky zvuky vrčania aj rýchleho behu zmizli. Nastalo desivé ticho v ktorom sa ozýval akýkoľvek pohyb. Okamžite na to sa vo vzduchu začali rozsviecovať guličky svetla, vždy po dvojiciach. Na to sa pred Kaori objavil pár guličiek, ktorý začal nadobúdať nejakú podobu. Obrovskej psej tváre.,, Krv... večera." zavrčal v tichosti, ešte raz sa nadýchol pachu starej krvi a vyskočil rovno po nej. Zatiaľ čo ostatné urobili presne to isté, ale vrhli sa len po Kaori.

Kaori Matsumoto

Jakmile jsem spatřila ony dvě světýlka vytáhla jsem z pouzdra svůj meč.Nechtěla jsem aby mě něco jen tak překvapilo a možná že i tohle bylo moje štěstí.Ve chvíli kdy se na mě ty stvoření vrhli sekla jsem před sebe.Ale bylo mi jasné že tohle bude opravdu bolet protože všem jsem se prostě nemohla ubránit ani kdybych se měla rozkrájet.Ale zase na druhou stranu jsem se nemínila vzdát.Tajně jsem doufala že ta dívka kterou jsem po cestě potkala nějak zasáhne.Dost dobře jsem si nedokázala představit jak by to vypadalo kdyby se Kyuubi dral napovrch.Vlastně jsem již zažila že se jeho chakra vyvalila v malé míře ven.Ale to bylo jen při tréninku a také po tom byla všude neuvěřitelná spoušť. Nechtěla jsem ohrozit tu dívku která by mi mohla ještě pomoci.Ovšem kdybych utržila velké zranění neuměla jsem si představit jak dlouho udržím tu potvoru ve mě na svém místě.

Ta holka je moc pomalá, bleskne mi hlavou. Vidím, jak pomalé jsou její reakce, když se objeví ty světélka. Mám docela strach, že když jde první, nebude dostatečně rychlá aby něčemu jako je tohle. Když se na ni ony psí hlavy rozjedou, položím ji ruku na rameno a těsně před kontaktem ji zatlačím směrem k zemi, aby se hlavy střetli v prostoru nad sebou a snad se i vzájemně nárazem zničili. Pro jistotu do prostoru ještě bodnu mečem. "V pořádku ?" syknu na ní a kontroluji prostor. Přijde mi to docela komické, pereme se tu s něčím, co vlastně ani nevidíme. Opětovně "rozsvítím" pomocí Raiton: Furisora, a je mi jasné že příště již budu schopná použít to i jako zbraň. Začinám to jutsu ovládat...

Kaori Matsumoto

,,Hai" špitnu jí na odpověď a pevněji sevřu svůj meč. ,,Neměla by jsi mít strach o mě.Ale o to co se stane jestli se objeví větší zranění.Ne-li rozzuření mé osoby." povzdychla jsem si smutně a hleděla na ty potvory které jsem sotva viděla.Snažila jsem se udržet v klidu ale můj adrenalin stoupal každou chvilkou co útočily ty stvůry. Hleděla jsem na scénu před sebou a hlavně se snažila uklidnit. ,,Jestli se začnou dít se mnou divný věci.Uteč" pravila jsem a pohlédla na Ayame dost vážným pohledem.Nebyl čas jí to nějak vysvětlovat a po pravdě řečeno ani nevím jestli se mi to vysvětlovat chtělo.No rozhodně jsem nechtěla aby se jí něco stalo.Naštvaným pohledem jsem poté hleděla na ty potvory a byla jsem připravená reagovat na jakýkoliv útok který by mohl nastat.