Okolí

Vysoké hory jsou -nečekaně- opravdu velmi vysoké a místy skoro až zastiňují výhled na nebe. Místní skaliska a mnoho jeskyní poskytují výborný úkryt nejen spoustě šelem, ale i mnohým zločineckým skupinám. Středem hor protéká menší říčka, která údajně protéká jakýmsi záhadným údolím.

Shichiro Uchiha

"Zatraceně.." zanadává si, když se konečně proklestí z pralesa, rozhlédne se a zjistí, že se před ním tyčí obří hory. Vydal se tedy na cestu skrze hory na sever, kde se měly nacházet zasněžené hory a i cíl jeho cesty - vesnice Horalů. Tuhle část světa znal jenom z map, ale naštěstí měl v celku dobrou paměť, takže si dokázal najít přibližně správnou cestu.

Jdu po vyšlapané pěšině a postupně dojdu do vysokých hor. Tyhle hory jsou fakt vysoké.. pomyslím si, když se rozhlédnu kolem sebe. Ale ani tak vysoké hory mě nemůžou zastavit ke zdolání mé zatím velmi jednoduché mise. Pokračuju a nedávám na sebe znát jedinou známku únavy.

Po docela dlouhé cestě přes hory se nacházím někde na půl cesty k mému cíli, zasněženým horám. Z dálky už jdou vidět trochu menší, ale zasněžené hory. Z dálky na mě vane studený vítr z hor, ale na zimu jsem docela zvyklý a moc mě to netrápí. Ještě chvíli a tahle bezcílná cesta skončí.. Alespoň doufám.. zamyslím se a pokračuji k zasněženým horám.

Shichiro Uchiha

Potácí se skrze hory a přemýšlí nad tím, že se mu tudy v noci příliš cestovat nechce. Rozhodne se tedy, že přenocuje v jedné soutězce. Pomocí jedné techniky si rozdělá malý oheň, rozloží si stranou věci a popojde kus dál, kde se pustí do tréninku. Opět začnou soustředit chakru katonu okolo svého těla do stabilní vrstvy. Tentokrát se mu to už celkem daří a vrstva chakry dobře drží i je rovnoměrně rozložená.

Shichiro Uchiha

Ráno po tréninku se probudí a rozespale zamžourá do dohasínajícího zbytku táboráku. Pomalu se posadí, sáhne po čutoře a pomalu se napije. Ten trénink už stál za to. Udržování chakry mi jde perfektně a následná "exploze" už taky jde jak má. Už jen musím vypilovat rychlost, ale na to až zase dorazím domů. Přecejen se mi ještě pořádně nezregenerovala chakra. zhodnotí v hlavě svůj trénink, vstane, posbírá si všechny věci okolo a vydá se na cestu domů.

Kiyomi Seygo

Konečně si s klukama proklestí cestu na kraj lesa. Jakmile uvidí první náznaky, že les končí, tak radostně vyskočí, zasměje se a rozeběhne se jako kdyby šlo o závod. Vyběhne z lesa, otočí se a čeká na kluky. "Ták kde jsté, lemrouni?!" popichuje je se smíchem.

*rychle za ní přiběhnu...|"tadyyy...jsi rychlejší než já...tak se nediv..."...a koukám na krajinu která nás teď čeká..."hele nebude lehčí jít podél té říčky?? než přelézat ty hory??" a podívám se na její záda...přitom ještě dýchám docela těžce...*

Rai Kazuki

Proklestil jsem se ven z pralesa a koukal, jak hrozně jsme si pomohli. Místo vysokejch stromů na nás čekaly vysoký hory.
" Boží... že já radši nezůstal tam v pralese s tou havětí.. Tohle bude fakt sranda procházet. Ty hory sou snad do nebe ne?" zanadával jsem a zůstal stát kousek od kraje pralesa.

Konečně skončila za zima.. pomyslí si, když dojde do vysokých hor, kde zima už není tak velká. Pokračuje směrem do pralesa.

Kiyomi Seygo

"Jo, to zní jako dobrý nápad Seikatsu. Nemáš nějakou přezdívku? Nejde mi to vůbec přes jazyk." zeptá se ho a pomalu jde směrem k řece, na jejíž vodní hladinu se postaví a ohlédne se na kluky. "Teď jen doufat, že to tam vede. Jinak se proběhnem až do moře." zavtipkuje a pomalu se rozeběhne po směru řeky.

*!Určitě věřím tomu"....a rozebehnu se podél řeky...*

Rai Kazuki


"Nebylo by to poprvé kdy bych skončil jinde než jsem chtěl" Zasmál jsem se a běžel za nimi podél řeky.
" Jo a jelikož ti on neodpověděl, řikej mu Janku třeba.." zavtipkoval jsem na Seikatsuovu adresu, protože on to řešit očividně nechtěl.

*procházím tady...a ještě se směju od té narážky na Raie...,ale nic neříkám....a přemýšlím nad dalšíma technikama...a hlavně nad tou jednou...bude to ještě dlouho než se to dokončí,ale pak to bude stát za to...*

Jdu a mlčím, jen ten smích se mi vytratil z tváře. A myšlenky potemněly. Prostě jsem jen šel dál a nic neříkal. A raději moc nepřemýšlel.

Kiyomi Seygo

Kráčí stále vedle Raie, ten však její vtípek ignoroval. Co je s ním? On se snad urazil.. No jo, kluci.. proběhne jí hlavou a opět se pousměje. Jelikož ani jeden z nich nevypadá, že by si chtěl povídat, tak začne jen přemýšlet nad svými věcmi a o tom, kterou techniku se bude učit jako další.

Kiyomi Seygo

Vylezou konečně z pralesa a spočinou na kraji hor. Naštěstí nebyli daleko od místa, kde vylezli i na minulé misi a tak mu ukázala, ať ji následuje. Cesta by měla postupovat rychle, protože tudy už šla tam i zpět. "Zajímavé. Takže jsi spíše pro ten bezkontaktní typ boje, že? Máš i druhé jméno nebo klan nebo tak něco? Promiň, to už je asi moc vlezlé.." vyptává se ho zvídavě, ale pak si uvědomí, že ta poslední otázka byla možná až moc na tělo. Když jí o tom neřekl hned, tak o tom asi nechce mluvit, takže by to neměla vyzvídat. No, teď každopádně byla řada na ní. "No, tak jak už jsem říkala, jmenuji se Kiyomi. Pocházím z klanu Seygo, který se zaměřuje na boj se zbraněmi a mým elementem je Jiton, tedy magnetický element. Nejsem sice ještě tak zručná jako můj otec nebo mí bratři, ale něco málo už umím." energicky se představí a usměje se.

Když padne zmínka na klan, tak se trochu zachmuřím, ale hned se zase usměju a řeknu hmm ne to nevadí, příjmením se jmenuji Shima a klan,... minimálně o něm nevím zase se usměju a stále pokračuji za kiyomi a pomyslím si magnetický element,... tak to bych si měl dávat pozor na své zbraně, kdyby jsem někdy proti ní musel bojovat, třebas u chuuninských zkoušek. a ještě dodám Jiton? hmm tak to jsem rád, že jsem s tebou a nemusím stát proti tobě, je to poměrně silný element. a ještě si pomyslím čím to, že všechny dívky, které potkávám jsou takto vyjímečné, jedna dívka se zvláštní chakrou ukrytou hluboko v ní a když jí začala unikat ven, tak jí zčervenali oči, druhá má element všemocného ledu, a tady dokonce až magnetický element.

Shichiro Uchiha

Dostane se konečně z pralesa do hor a oddechne si, že už nemusí být v tom vlhkém vzduchu. Nedělalo mu to moc dobře. Teď však mě na práci něco úplně jiného. Musel najít tu řeku. Hledání mu pár desítek minut zabralo, protože hory příliš neznal, ale nakonec ji našel. Vydal se tedy podél řeky a doufal, že to na té mapě bylo správně a ta řeka skutečně vede do údolí.

Furasshu

Vyšel z pralesa a uviděl v dálce nějaké hory, když k nim doběhnul, tak si uvědomil, že už je to jen kousek, takže ještě víc zrychlil. Dalo by se říct, že Furasshu běžel, protože měl velmi na spěch.

Furasshu

Furasshu vešel do vysokých hor i s objednávkou, pro kterou ho poslal ten hospodský z tý smradlavý hospody. Tak jo, to bychom měl, ale teď se jen rychle vrátit do ty hospody, abych to měl zasebou a mohl konečně trénovat, myslím, že je pořád co zlepšovat. Řekl Furasshu a šel do pralesa, ještě že si tu cestu docela dobře pamatoval.

Shichiro Uchiha

Plahočí se horami podél řeky s deskou na zádech a v hlavě se mu honí myšlenky nad tím, co by se stalo, kdyby mu deska spadla do řeky. Nebyla to zrovna nejhezčí představa a proto si raději držel od řeky slušný odstup. Na to, že za sebou měl sotva kousek cesty, tak mu nebylo zrovna dvakrát do smíchu. Jenže vyhlídka blížícího se lesa byla snad horší než cesta podél řeky.

Kiyomi Seygo

Kráčí skrze hory směrem k lesu s Koxovým tělem přes rameno. Stále přemýšlí nad tím, co se dnes stalo v tom chrámu a jestli tomu šlo zabránit. Ani si nebyla jistá, jestli si pamatuje toho neznámého kluka, co je napadl. Bylo tam celkem přítmí a ta rána do hlavy z ní taky neudělala největšího myslitele.

Kazunari Senmatsu

Dobrzdil jen silou vůle a přitažlivosti zemské neb se rozhodl zakotvit sám sebe skrze vlastní nos a vyrobit tak malou brázdičku. Skoro zasadit nějaké květiny. Zvedl se otřel si novou rýhu od protlačeného odlitku kageho razítka a podíval se kde má holky.

Maemi Hyuuga

Zastavím se tak, že většinu váhy svého těla opřu do Kazunariho, takže ho strčím ještě asi pět metrů dopředu. Suše pokrčím rameny a ani se neomluvím. "Jsme na místě, eh." zakonstantuji a počkám, až se objeví i ta hyperaktivní cosi, až pak se vydám kupředu, hledajíc náš kontakt.

Kannon Yagami

Pobaveně sledovala Kazunariho příchod, doprovázený Maemi. Když se ale začali oba zase dívat okolo sebe, přestala se raději smát. Sice se smála ráda, ale nerada by je nějak urazila hned na první misi. Na to bude ještě času dost. ,,Ani se mu neomluvila? A pak že já jsem nevychovaná." povzdechla si otráveně. ,,Super! Jsme na místě!" vykřikla nahlas a hned na to se zarazila. ,,Jo.. Kde to vlastně jsme?" přiblbe se na oba usmála.