okolí

Hodně hustý a vlhký prales, kde se nachází tygři, hadi, opice a jiná exotická havěť. Leží zde i největší řeka na Möshiwake.

Konečně po několika hodinách cesty dorazí Shichiro v doprovodu Suiena na kraj pralesa. "Woa.. to byla cesta. Z vyprahlého vzduchu do vlhkého.. Připadá mi, jak kdyby mě polili vodou." postěžuje si a rozhlédne se po pralese. "Tak se předveď, najdi tu vesnici, kde by ten šaman měl být." podídne ho a a čeká, kam se vydá.

Suien

Když jsem doopravdy po několika hodinách přišli tak jsem nadával na to slunce a rychle jsem skočil do stínu pod strom. Ach.. To je lepší! Když jsem si chvilku odpočal tak mě Shichiro požádal, abych ho zkusil najít. Dobře, zkusím ho najít. Postavil jsem se směrem k pralesu na vytvořil jsem znamení a zavřel oči a zkoušel jsem ho najít. Po několaka minutách jsem otevřel oči a řekl Našel jsem ho! Je to tímhle směrem. Možná jich tam bude víc. Řekl jsem a pomalu jsem vyrazil na místo kde jsem ho cítil.

Následuje Suiena a v hlavě si přehrává možné scénáře jejich úkolu. "Hm, přemýšlel jsi nad tím, jak ho dostaneme? Po pravdě, jsem spíš přes ninjutsu a boj na blízko není mou doménou." řekne a doufá, že se dočká příznivější odpovědi.

Chameleon i s pasažéry a nákladem doběhne pár mil od vesnice a unaveně se zastaví. "No, to by pro dnešek stačilo.. Dál budeme muset po svých." zkonstatoval Shichiro a se Suienovou pomocí vytáhl truhlu ven z chameleona, který v tu ránu zmizel. "Tohle se nám asi pěkně pronese.. Co v tom vůbec je?" zeptá se otráveně po cestě pryč z pralesů směrem zpátky k lávové oblasti.

Suien se chopí truhly a rekl Shichirovi Je to težky jak krava, ale kouknem se až doma Řekl jsem a pokračoval dal. ktomu na něj svitiloo to blbe slunce tak trpel jeste vic

Pokračoval v cestě spolu s Kaori a nově i s Seikatsuem ( Siekatsem).. prostě s Jankem.
Krajina se postupně měnila z lesa spíše v prales a vzduch začínal být až nepříjemně vlhký.
"Sakra, z toho vzduchu budu mít v plicíh bazén.." zanadával a koukal po těch dvou. Kaori se tvářila trošku ustaraně, ale i šťastně zároveň. Raiovi docházelo, že to neměla asi lehké, ale nedokázal porozumět pohledu lidí na ní. Přemýšlel jak někoho tak milého a tichého mohou lidi odsuzovat. O ní se dál bavit nechtěl. Nebyl si jistý, že Seikatsu by to viděl stejně. Mno a Seikatsu se tvářil... No pořád celkem unaveně, už od chvíle kdy je dohnal bylo vidět, že opravdu spěchal.
" Hej Janku... To žes nás našel... celkem působivé najít někoho v lese, aniž bys znal směr , kterým šel... Ty seš asi celkem rychlej pátrací typ co? " zasmál se a otočil na něj hlavu.

"Noo...ano...jedná z mých kladných vlastností...a díky..." pomalu jsem šel za ním...

Kaori Matsumoto

Šla jsem s Raiem a jen tiše sledovala jak se okolí kolem nás postupně mění.Stromů přibývalo a vzduch začínal být více a více napušťen vzduchem.Někdo by tipl že rozepnu svůj plášť alespoň v tomhle prostředí ale jako kdyby počasí kolem nás se mnou ani nehlo. Jakmile byla pronešena poznámka o bazénu jen nečině jsem pokývala hlavou na souhlas.
Zastavila jsem se abych počkala na kluka jménem Seiko.Opřela jsem se zády o strom a jen hleděla na to jak se přibližuje. Nedivím se že nás našel tak rychle. Pokud šel po stopě chakry. Otázkou je kolik těchto stop zaznamenal.MLuvila jsem si pro sebe ve své mysli a na tváři si zanechávala neutrální výraz.
,,Gomene že jsme tak zmizeli.Máme misi.No osobně si myslím že pokud budeš chtít jít s námi nebude v tom nějak velký problém." hlavu jsem dala na stranu až na ni spadli všechny moje dlouhé vlasy. ,,A pokud s tím Kage bude mít problém, bude to moje starost. Ovšem, co to plácám.Ani nevím jestli půjdeš s námi" dokončila jsem a zamyšleně koukala z jednoho kluka na druhého. Začínala jsem si myslet že jsme něco jako tým i když takový co se mezi sebou zná jen několik málo chvil.

"Ale jo...myslím že aspon zjískám nějaké zkušenosti"pousměju se a jdu dále..."o co vubec jde"...a koukám na ní...

Zakašlal aby si přitáhl Seikatsovu pozornost " Ehm... pokud vím, tak úkolem je prozkoumat Krkonoše.... Nikdo neví proč, ale to neni starost. Nebylo řečeno,jestli něco konkrétního hledáme, tedy alespoň mě ne..." a podíval se na Kaori.
Pak se usmál " Ale to není moje práce pochybovat o důvěryhodnosti přátel. Můžeme být přátelé, nebo ne, Kaori?" pak otočil hlavu na Seikatsa "To platí i pro tebe Janku."

"ja si myslím že určitě..".pověsím se za ním a mlčky pokračuju...

Kaori Matsumoto

Poslouchala jsem ono vysvětlení mise a jen občas jsem kývla hlavou na souhlas. Měl naprostou pravdu.Kdo jsme abychom se zajímali o to jaký to má důvod? Tohle byla mise která byla jistě důležitá stejně jako ostatní které dostávají i jiní shinobi. Jakmile ale došla slova o přátelství trochu zaraženě jsem se koukla na toho kdo tyto slova pronesl. Přátelé? Projelo mi hlavou. ,,Uhm,Hai" odpověděla jsem trochu tiše. Dost přesně jsem si nedovedla představit co takové přátelství obnáší. Vlastně tohle byli první dva lidé , kromě mích příbuzných, kteří se se mnou bavili. Jen jsem doufala že něco nepokazím.Že neudělám něco co se v přátelství nedělá nebo tak něco.

Pousmál se, když viděl, že oba souhlasili. Kaori mu přišla stále zamyšlená. Trošku mu připadalo jako kdyby jí moc lidí přátelství nenabídlo ještě. Nebo možná jí přátelství nabídl až moc brzy. Nemohl o tom moc přemýšlet, protože bojoval se svým orientačním smyslem, aby vůbec našel správnou cestu ven z pralesa.
" Doufám, že dostanem aspoň dobrou odměnu, nelíbí se mi spousta havěti co se tu promenáduje po stromech a lítá si, ten vzduch taky neni zrovna nejpříjemnější a nikde žádný pořádný značení... " zanadával si a nervózně se rozhlížel po okolí, přičemž stále pokračoval v chůzi.

Kaori Matsumoto

,,Nemyslím si že to bude ještě dlouho trvat.Tenhle les nemůže být nekonečný" usoudila jsem a hleděla před sebe. Můj orientační smysl byl v pořádku a kdybychom přeci jen šli špatně upozornila bych je.Ale zatím jsme šli docela správným směrem. Alespoň co já si myslela a tak jsem neměla důvod něco vůbec říkat. Ruce jsem měla v kapsách svého černého pláště a jen tak mlčky dále pokračovala v cestě. V hlavě jsem měla spousty otázek které si však museli na odpověď počkat.

Shichiro přichází po cestě s hlavou v oblacích. Nohy ho jen jakoby samy nesou a tak se až na poslední chvíli zarazí, když asi 100 metrů od sebe rozpozná cizí chakru. *Zatraceně, měl bych dávat větší pozor..* proběhne mu hlavou a trochu změní směr cesty, aby obešel zdroj chakry co největší oklikou a dostal se ke svému cíli, který by se měl dle jeho předpokladů nacházet na severním pobřeží této části země.

Ucítím jinou chakru a docela silnou...."ehm...vy dva necítíte jeste jinou chakru??..." a podívám se na ně...

"Já nic necejtil, nehledám tu nikoho. Jen se snažím projít skrz tuhle změť stromů, keřů a potvor do Krkonoš..." zanadával si zas Rai a pokračoval v cestě dál.
V hlavě mu však blesklo, že ten pocit přítomnosti někoho dalšího asi byl správný. Otočil se na Kaori..
"Co ty? Cítila si nějákou chakru?" zeptal se zvědavě a snažil se tvářit, že si nechce nic potvrzovat, jen ho to tak zajímá.

Kaori Matsumoto

Šla jsem s nimi tiše avšak v jednu chvíli se Seiko optal či jsme někoho cítili.Hned na to se mě ptal i Rei. Nechtěla jsem jim nic říkal ale když se už ptali jen jsem přikývla. ,,Ten dotyčný se ihned vzdálil.Nejspíše to nebyl nikdo kdo by nás měl zajímat" povzdychla jsem si. Ale pravdou bylo že síla toho co jsem cítila, byť jen na malou chvíli, mě trochu znervózňovalo.Ale to nikdo nemohl poznat jelikož jsem si držela svůj obvyklý výraz který značil naprostý až ledový klid.

"jo souhlásím vzdalil se a docela hodně rychle...no je to jedno jdeme dále ne?"...a šel dále...

Kaori Matsumoto

Když jsme se dostali opět do Pralesa musela jsem se pousmát.Jako kdybych si živě představovala jak jsme tudy šli na naši misi. Kluci byli ode mě jen kousek.Stále jsem je slyšela i když třeba nic neříkali. To bylo z důvodu že jsem slyšela jejich kroky. I kdybych je neslyšela stále jsem cítila jejich chakru.Cesta pokračovala poměrně rychle.

*Pochoduju tesne za ní...a jen uvažuju co dělat po misi...nejspíš budu trénovat...*

Vzhledem k tomu že jsem je nechal se vzdálit sem zabloudil. Chvíli sem lítal po pralese a pak našel asi správnou cestu. Tak jsem ji následoval

Konečně se proderu skrz otravné hory a zřím hustý pás stromů. Na pár minut se zastavím a odpočívám v koruně stromů, neb výstup horami a ono hnusné počasí nejsou zrovna dobrými společníky. Nicméně už začínám bystřit smysly a pátrat v okolí po cizí chakře. Ostatně, jsem kousek od území Tsuringakure a na druhé straně jsou zase hory plné banditů. Když si po čase odpočinu, pokračuji ostrým tempem směrem ke Krkonoším.

Kaori Matsumoto

Nevím co jsem si myslela ale cesta šla velice snadně. Přímo až podivně.Ale na druhou stranu jsem byla i ráda. nebyla bych moc nadšená kdyby si mě problémy našli mnohem dříve než bych dorazila na místo kde jsem měla zjistit co znamenají ony křížky na mapě. I mě to vrtalo hlavou.O to více mě zarazilo že jsem si toho prvně ani nevšimla.Tak fajn ale tentokrát budeš opatrná.Ty záda se sice zahojily ale může být i horší! Okřikla jsem se a raději jsem trochu přidala do kroku.