Okolí

First topic message reminder :

Ve zdejších končinách se již nachází jen věčně zmrzlá půda, takzvaný permafrost, díky které se zde udrží jen ty nejvytrvalejší byliny, lišejníky a místy pár jehličnatých stromů. Je zde spousta malých skalních převisů ve kterých sídlí kočkovité šelmy a čas od času i horší skupinky banditů. V okolí zdejší řeky vyrostla malinká vesnička lidí, kteří byli vyděděni z Yukigakure no Sato. Nedoporučuje se příliš přibližovat, protože zde opravdu nemají rádi cizince.

Muž se začne hystericky smát, ale okamžitě přestane, když se za ním objeví led a Kaori před ním začne uvolňovat chakru. Muž Kaori pusti a v lehce prkenném pohybu se pokusí ustoupit, avšak jediné, co se stane je to, že se nabodne na bodec, který za ním vyvolala Rin, takže začne smrtelně krvácet. "Heheehhe, zabiju vás! Všechny!" sípe z posledních sil, ale v současné době to nevypadá, že by byl schopen zabit i jen mouchu.

Kaori Matsumoto

Jakmile mě pustil trochu jsem se uklidnila ale moje oči stále zůstávali stejné. ,,Myslím si že tohle stačí Rin" hlesla jsem. I já byla uzavřená v ledu takže bylo na čase aby Rin tu techniku zrušila.Nepamatovala jsem si totiž že by se mluvilo o zabití toho muže.Podle mě měl být předán tam kam patřil a to za mříže.Nebylo potřeba jej zabíjet.tak jsem to alespoň viděla já.

Pošel jsem pár kroků k němu a prozkoumal co má u sebe a zabavil mu všechno, co by mohl nějak zneužít, kdy nás zkusil přepadnout po cestě až se trochu zmátoří.Pak jsem řekl, tak vyrazíme zpátky do vesnice ne?,... asi i s ním.

Přemýšlel jsem o tom jak měla kaori rudé oči a té chakře, kterou uvolňovala, ale přestal jsem na to myslet co možná nejrychleji, jak jsem muži odebral veškeré věci, které by mohl použít aby nás zkusil přepadnout, schoval jsem si je a pak mu svázal ruce železným lankem tak aby nemohl použít žádné pečetě po cestě, když rin řekla ať už jdeme, tak jsem s holkama vyrazil do vesnice.

Pokračuji během po cestě a snažím se nespadnou z cesty, ostatně je z ledu. Počas běhu minu několik kupců a ignoruji je. Jednou za delší čas se ohlédnu, zda se za mnou neobjeví Kane nebo Kumori, ale nikdo z nich nevypadá, že by se hodlal ukázat v nejbližší době.

Kaori Matsumoto

Ještě nějakou chvíli jsem se vydýchávala abych se uklidnila.Moje oči opět nabrali tu správnou barvu.Uhm,děkuji ti.Kyuubi. pomylslela jsem si a pak kývla na ostatní.,,Půjdu jako poslední" oznámila jsem a stoupla si za toho vězně a jednu ruku měla na meči.Rozhodně jsem nechtěla ryskovat to že by se o něco pokusil.

procházím a zjišťuji, že jsem asi hodně neopatrný, úplně jsme se zapomněl soustředit na okolní chakry, aby mě nikdo jen tak nepřepadl a krýt svou chakru, s čímž okamžitě začínám. pokračuji dál ke své vesnici a jsem natěšený jako miminko na novou hračku, že konečně budu zase ve své vesnici, né že by to tam bylo špatný, ale přesto jsme byl cizý.

Moje tempo sa vyditeľne spomalilo. Už som nekráčala svižným krokom, dokonca som ani nebežala. Proste som sa vliekla. Raz-dva, raz-dva.. jediné čo mi znelo v hlave boli práve tieto dve slová, jediná vec ktorá ma nútila posúvať sa stále v pred a v pred. Otriasala som sa od zimi, pri myšlienke že to v Yuki bude ešťe ťažšie mi bolo hrozne. Stále som to ale nevzdávala, ten človek z obchodu očividne netušil na akú hroznú misiu ma poslal. Plášť bol predsa len starý a nie príliš hrubý a pod ním som nemala teoreticky nič viac než spodné prádlo. Aspoň čo sa veľkosťou týkalo. Šál som mala natiahnutý na tvár, aby sa mi v pľúcach neusadil ten ľadový vzduch, ktorý sa vznášal okolím. Keby som teraz narazila na nejakého banditu, alebo šelmu.. nebola som si istá ako by to dopadlo. Sotva som sa zmohla na to, aby som ruku položila na studenú rúčku katany, aj keď som na nich mala rukavice. Tie však boli skôr ako vhrániče a nie ako teplý dodatok oblečenia ! Na moje zdesenie bolo stále chladnejšie a chladnejšie, stále viac fúkalo a minimálne dva krát som nabehla priamo do snehovej vánice ! Bolo jasné že sa už blížim k najchladnejšej dedine na tomto ostrove.
(presun)

Kráčala som po obchodnej ceste pomalším krokom. Moja pozornosť dosahovala vrcholu ! Teda, viac som si už dávať pozor nevedela. Obzerala som sa naokolo a ruku som stále držala pod plášťom, na rúčke katany. Hľadala som rôzne veci, vlčie stopy, mŕtve telá, dotrhané hadry, oblečenie.. poprípade nejaké opustené vozy či mŕtve ťažné kone. Bolo veľa spôsobov, ako nájsť divokú svorku vlkov ktorý sa živia na obchodníkoch a ich zvieratách.

Velmi dlouho nemůžeš naleznout ani maličkou stopu po vlkovi, avšak znenadání se z dálky ozve vlčí vytí. I když sníh zavál všechny stopy, vytí jen těžko skryje. Jsi schopna odhadnout, že jsou zhruba půl kilometru od tebe, avšak sejít z cesty je velmi nebezpečné, neb člověk nemusí nají cestu zpět.

Keď som započula vytie, uškrnula som sa. Pohľad som stočila k oblohe a sledovala som slnko, následne som sa pozrela na cestu ktorá viedla späť do dediny. Dúfala som že sa v tom zorientujem. Vedela som približne, kde je východ a zápas takže by to malo byť v pase. Už som prežila aj ťažśie chvíľky.. teda aspoň som si to myslela. Preto som sa len rozbehla smerom, z ktorého som vytie počula. Povytasila som katanu a dávala som si veľmi dobrý pozor na okolie. Vlastne sa mi oči rozžiarili červenou farbou. Potrebovala som moje doujutsu páč by sa v tomto snehu, biely vlci len ťažko rozoznávali.

Po minutě běhu konečně uvidíš pomocí doujutsu několik vlků, je jich asi sedm a zjišťuješ, že te i za tak krátkou dobu stihli obklíčit. Většina z nich vypadá jako normální vlk, avšak jeden je jiný, větší než ostatní a cítíš z něj chakru. Hned na to, co ho zaznamenáš, se vynoří pár metrů před tebou. Je zhruba stejně vysoký jako kůň a né zrovna optimisticky na tebe vrčí. Ostatní vlci tě již obklíčili a pomalu se přibližuji.

Uvidela som ich, bolo ich sedem a jeden z nich nevyzeral zrovna ako normálny vlk. Prudko som zastavila, až sa za mnou spustil jemný závoj snehu a prezrela som si túto podarenú svorku. V momente som mala tasenú katanu, ktorú som držala nad hlavou. Zabodla som ju pred sebou do snehu a kúsok som od nej poodstúpila. Zapozerala som sa pomocou doujutsu priamo na vlka, ktorý mal v sebe chakru.
"Rozumieš mi?" Spýtala som sa ho, nevedela som to naisto no keď je niečo veľké ako kôň, podobá sa to na vlka a má to v sebe chakru, ukážkový príklad nejakého zatúlaného kuchiyosena.

Vlk se zataví a očí mu problesknou rudou barvou. "Rrr-ano." zavrčí v odpověď, ale nevypadá to, že by si chtěl dál povídat. Zezadu se k tobě stále přibližují ostatní vlci a také cítíš, že vlk před tebou v sobě hromadí chakru, zjevně se chystá něco provést.

"Keby som chcela boj, tak by som ti pred nosom nezapichla katanu, ako moju jedinú zbraň, do snehu." Dodala som. Rukou si poupravím plášť a následne sa trocha pousmejem. Stále skúmavo pozorujem mojím doujutsu toho vlka, ktorý vyzeral ako nejaký summon.
"Odvolaj svojich sokov, kým neprejdem k vyhrážkam.. nerada sa vyhrážam deťom divočiny."
Pošepla som potichu no zároveň dosť nahlas na to, aby to mohol počuť. Blížili sa ku mne a to sa mi rozhodne nepáčilo. Keďže som pred tým odstúpila od mojej katany, bolo by celkom zaujímavé vidieť v boji človeka bez zbrane, proti takémuto ohromnému vlkovi a jeho svorke. Bola som nervózna a bála som sa, nie však moc, len takým zdravým spôsobom. Len blázni a kňazi sa ničoho nebáli, ja som nebola ani jedno ani druhé.

Vlk ti již neodpoví a absolutně ignoruje tvůj pokus o domluvu. Na poslední chvíli zaznamenáš, že se na tebe vrhá zezadu jeden z jeho podřízených a ostatní se na tebe rozeběhnou. Hlavní vlk trochu uskočí a nechá hlavní zábavu těm menším, ale chakra v něm stále vře.

Chvíľku som si myslela že rozmýšľa no.. následne som zaregistrovala tých vzadu. V momente som sa rozbehla dopredu. Nestihla by som tam dobehnúť a tak som po svojom meči skočila. Vo vzduchu som ho vytiahla zo snehu a pretočila som sa tak, aby som dopadla na chrbát. Meč som namierila čepeľou hore a druhou rukou som zospodu podoprela rúčku. Tjest vlk, ktorý po mne skočil sa na neho musel nabodnúť, ak nejakým zázrakom nevedel lietať. To už som však robila kotul vzad s tým, že som nohy vyšvihla do vzduchu a vlka som od seba odtlačila. Postavila som sa no následne som sa rozbehla oproti ostatným vlkom. Katanu som mala v pravej ruke a pripravovala som si moju techniku. Muselo ich byť čo najviac predo mnou, čím viac by ich bolo, tým ľahšie by sa mi nakoniec dokončovala práca.

Lalin útok vyjde tak, jak si představovala a podaří se jí nabodnout jednoho vlka na meč, avšak zbytek tak úplně nevyšel. Vlci s vrčením odskočili a zase postupovali v kruhu, tentokrát však běže. Hlavní vlk zatím postává stranou a vydává něco mezi smíchem a vrčením.

"Nemôžem sa prestať hýbať." Pomyslela som si a v momente som sa spustila za prvým, ktorý bol ku mne najbližšie. Nemohla som stáť na jednom mieste, inak by sa na mňa mohli zosipať všetci a ja by som už nemala kam uhnúť. Pár krát som sekla oproti mne a po mojich bokoch do snehu. Boli to silné seky ktorými som vytvorila niečo, ako clonu zo snehu, síce malú a keďže to nebola technika tak aj rýchlo opadala ale, mohlo by mi to poslúžiť ako tá chvíľka, ktorou som chcela prekvapiť vlka na ktorého som teraz útočila. Vyskočila som zo závoja a pozdĺžnym sekom som mu chcela preťaž tlamu na polovicu.

Lale se povede zabít dalšího vlka sekem po tlamě, ale v přesně tu chvíli ji smete obrovský náraz do boku a odhodí jí několik metrů daleko. Když se konečně přestane otáčet, všimne si, že už se na ní vrhnul i zjevný šéf smečky.

Myslela som si, že som pripravená na všetko. Prekvapil ma však obrovský náraz, ktorý ma odhodil o niekoľko metrov ďalek, keď som dopadla na zem, tak som sa ešte kotúľala a až po chvíľke som sa úplne postavila. Bola som neopatrná no hlavne som bola otrasená. Postavila som sa na nohy a pozrela som sa na katanu, ktorá mi vyletela z ruky a znova sa váľala o niekoľko metrov odo mňa.
"Sakra.." Zamumlala som skôr pre seba a v momente som sa po nej rozbehla. Dávala som pozor na vlkov, ako aj na ich vodcu. Vedela som že sú veľmi rýchly, dúfala som však, že sa ku katane dostanem rýchlejšie, než oni ku mne.

Vlk opětovně vydá něco mezi vrčením a smíchem, načež se lehce zakroutí, stále v běhu, a najednou se promění v něco, co by se dalo přirovnat k tornádu, které se pohybuje nad zemí. Netrvá to ani dalších pět vteřin a smete katanu i vše kolem ní několik desítek metrů daleko, ostatní vlci se stále přibližují.

Zastala som na mieste a kritickým pohľadom, som zhodnotila situáciu.
"Fasa." Zaškerila som sa na čo som sledovala vlkov. Teraz už nebola šanca, že by som sa dokázala dostať ku katane. Preto som použila apsoň púzdro ! Chytila som pošvu do pravej ruky a pripravila som sa na stret. Tušila som že to nebude pekný pohľad, hlavne budem musieť jednať rýchlo. Uvedomovala som si, že sa nachádzal v pekne nanič situácii, sama a len s niečím ako palicou proti niekoľkým vlkom a jednému pravdepodobne sumonovi ktorý ovládal ninjutsu alebo.. niečo na štýl ninjutsu a taijutsu dohromady.

Vlk-summon se jen opětovně zasměje-zavrčí a uskočí dál od tebe. Poté vydá něco mezi štěknutím a vrčením, načež se stáhnou i ostatní vlci. "Nechrrráme tě brýýýt, člověče. Jen prrrro tentokrrrát." s těmito slovy se celá smečka otočí k odchodu.

"Tebe sa to povie.. ak ma nezabijete vy a ja sa vrátim bez vašich hláv, aj tak zomriem.. pf.. " Zavrčala som a podišla som ku svojej katane. Zobrala som ju zo zeme a poťažkala som ju v ruke. Predávať som ju nemienila, bola mojou súčasťou a rozhodne by som radšej prišla o život než o ňu. Následne som namierila jej hrot na vodcu svorky.
"Neotáčaj sa mi chrbtom, nemám vo zvyku útočiť keď je môj protivník otočený chrbtom." Dodala som dosť nahlas na to, aby ma počul. Čakala som na jeho reakciu. Pre neho to bola možno hra no, pre mňa to bol boj na život. Keby som nesplnila túto misiu, nemala by som peniaze, nemala by som nocľah a do rána by som umrzla.. v tom lepšom prípade.