Údolí

First topic message reminder :

Údolí je obehnáno horami, skrz které vede jen jedna jediná cesta. Samotné údolí je vyplněno překvapivě divokou a nevídanou faunou, která nebyla dosud ani pořádně poznána. Stejně tak zde žije mnoho zvířat, která by člověk jinde nepotkal a mnohdy by si ani nepomyslel, že je někde může potkat. Uprostřed údolí stojí mohutný chrám v jehož útrobách zemřelo již nespočet archeologů a lovců pokladů, kteří narazili na důmyslný systém pastí. Chrám byl dle odhadů postaven před několika stovkami až tisíci let, není však jisté kým ani koho má uctívat.

Shichiro Uchiha

Jelikož už kouř opadl, tak viditelnost byla dobrá. V tom proti němu Kox vyslal tu samou techniku, kterou na něj předtím vyslal Shichiro a ještě začal rozhazovat shurikeny. Vypadá to, že také ovládá své oči dobře. Zatím to vypadá, že stejně dobře jako já. No, holka už je zkola ven, takže z toho máme souboj jeden na jednoho. To mi vyhovuje, takže můžu konečně přejít od ustupování k protiútoku. proběhne mu hlavou a zhodnotí situaci. V první chvíli ho napadlo prostě se jen odlepit od zdi a spadnout na zem, čímž by se všemu vyhnul bez špetky námahy, ale pak mu došlo, že skočit k výbušnému lístku není zrovna nejlepší varianta pro spokojený život. Vytáhl tedy z pouzdra kunai a uskočil do leva, za letu hodil kunai, aby se za letu srazil se shurikenem, načež dopadl na zem do kotoulu. Okamžitě po dopadu složí ruční znamení a s výkřikem Katon: Hōsenka no Jutsu! pošle proti Koxovi salvu ohnivých koulí.

Kiyomi odhodí síla výbuchu ke zdi do které se praští hlavou a upadne do bezvědomí. Zabodnutý kunai v rukou, kterýma si kryla obličej, už ani necítí.

Vyskočím a udělám přemet přísmo přes ohnivé koule a podívám se po kiyomi, naštěs´ti uvidím, že se jí hýbe hrudník, tedy dýchá a žije, jen již není schopná boje. Pak křiknu na shichira Proč tohle děláš? ještě není pozdě, nemusí tu nikdo zemřít a skočím kus od něj, když mi příjde, že je příliš blízko.

Shichiro Uchiha

Usměje se, když mu Kox položí otázku a odvětí mu "Proč to dělám? Kvůli síle! Síla je smysl mého života, něco co mi dává směr. Bohužel v mé cestě síly musím občas platit krví a momentálně si žádá cenu krve tvé." Vytáhne opět katanu a rozeběhne se proti Koxovi. Těsně před ním mu namíří katanu na hrudník a v té chvíli volnou rukou udělá znamení Shunshin no Justu, kterým se přemístí za Koxe -z úhlu, jelikož se musí přemisťovat po přímce- a rychle mu zaútočí na záda. Z toho co pozoroval, tak by mě mít problém tomuhle uhnout, protože Koxova rychlost byla nižší i normálně, natož když se ještě posílil bojovou pilulí.

Když jsem viděl, že se na mě kluk rozeběhl s katanu, tak jsem se začal připravovat na shinshin no jutsu, naštěstí jsem díky peředchozímu vzdálení měl na něj času dost, a díky sharinganu jsem pak i uviděl jak sám shichiro použil shinshin on jutsu, to už mi ale bylo celkem jedno, jelikož jsem sám unikl zhruba do oblasti, kde stál předtím shichiro, a pak znovu promluvím jestli myslíš mangekyo sharingan, tak máš smůlu, takhle ho nezískáš, měl by jsi lépe číst. a u mluvení vytáhnu svou katanu.

Shichiro Uchiha

Narovná se a podívá se na Koxe. Teď uhnul jen těsně, ještě jeden, dva takový pokusy a zasáhnu. No, ale třeba by to šlo i s menší námahou. proběhne mu hlavou a usměje se. "Až naposledy vydechneš budu mít dost času si to pročíst. Nevím, do jaké míry jsi se mnou příbuzný, ale momentálně mě to ani příliš nezajímá. Je jen jediný způsob, jakým mi dobře posloužíš." řekne, otočí se k němu bokem, tak aby ho periferně viděl a pomalu se vydá směrem ke Kiyomi.

Uvidí jak se shichiro otočil bokem, takže mě může sotva vidět periferně, ale on míří ke kiyomi, rychle ujdu pár metrů tak abych vyšel z jeho periferního vidění a použiju katon:housenka no jutsu.(tak aby to netrefilo kiyomi, která leží na zemi)

Shichiro Uchiha

Vidí, že Kox opouští pole jeho periferního vidění, ale předstírá, že ho to vůbec nezajímá. Stále kráčí směrem ke Kiyomi, ale přitom bedlivě poslouchá, takže slyší každý doxův krok do chvíle, než se zastaví. V té chvíli bude určitě nějak útočit a tak okamžitě zareaguje tak, jak by to jen těžko předvídal. Skočí do kotoulu do leva, dopadne do jakéhosi dřepu a ve chvíli kdy kox vypálí první ohnivou kouli, tak použije Shunshin no Jutsu z úhlu, čímž se dostane blížko vedle něj a zaútočí mu katanou na hlavu. Uvidíme, jak dlouho dokážeš konkurovat téhle rychlosti. proběhne mu hlavou.

Ve chvíli, kdy se shichiro stočí doleva, tak mi už je jasné, že zaútočí a když vycházím z toho, co vím, že dokáže, tak mě napadne, že použije buď katon, nebo shunshin, takže začnu dávat nohy do pozice abych mohl uskočit, a dle pečetí následně poznám shunshin, takže odskočím dozadu doleva a jen těsně uhnu kataně, a jelikož to stihl shichiro tak rychle, tak ještě při uskakování vypouštím housenka no jutsu a hlavou mi projede chcu vidět jak uhneš tomuto z nějakých dvou až tří metrů

Shichiro Uchiha

Kox na něj přesměruje zbylé ohnivé koule, ale už je jich málo, takže ví, že mu na to bude stačit jeho defensivní technika. Katon: Kasai Bakuhatsu! křikne a spolu s tím rozhodí rukama, čímž vytvoří tlakovou vlnu ohnivé chakry, která z pohledu Koxe spíš vypadá jako výbuch. Tím odrazí Koxovu techniku a ukáže mu, že ovládá i silnější techniky něj "Céčka." "Už mě to tvoje tancování, jak na rozpálený pánvy, notně nebaví. Jen oddaluješ nevyhnutelné a nutíš mě tahat lepší karty. Věř, že svá esa jsem stále nevytáhl, zatímco ty jsi evidentně použil všechny své schopnosti." řekne a jen sleduje, co udělá. Levačkou mezitím vytáhne 3 kunaie a drží je v ruce mezi prsty.

Ve chvíli, kdy vystřelím poslední ohnivou kuličku, tak okamžite začnu dělat pečetě a aktivuji katon:gokakyuu no jutsu (né ten styl, kdy to vystřelím a letí to, ale jak to vypouštím několik sekund, na né moc dlouhou vzdálenost) a pomyslím is sakra, kolik toho ještě ten smrad umí?následkem rychlého použití jsme slyšel asi tak už mě to tvoje tanc,... a nic dalšího.

Shichiro Uchiha

Sotva opadne výbuch ta vidí, že Kox už začíná u úst vypouštět chakru na další techniku. Tohle je tvoje poslední technika parchante! proběhne mu hlavou a prudce uskočí směrem do zadu, protože Kox mu dává čas tím, že ji vytváří dýl. Za letu rychle složím ruční pečetě (furt mám AGI 5, takže nekoxuj o tom, jestli to stíhám) a při dopadu s výkřikem "Katon: Gōryūka no Jutsu!" na Koxe pošle obří ohnivou dračí hlavu, která by měla smést jeho techniku a pokračovat na něj. Sám ví, že po téhle technice je taky bez chakry a tak si vezme jednu chakra pilulku, aby si ji doplnil.

Ve chvíli, kdy shichiro použije katon, tak to již boužel reaguji příliš pozdě, pokusím se uskočit, ale zasáhne mi levou ruku a nohu, následkem popálení upadám k zemi a říkám is ehh, no alespoň jeden sen jsem si splnil,... zjistil jsem co je zač můj klan a oběvil jeho nejtemnější část,... Pak se podívám na kiyomi a pomyslím si odpusť, už nemohu nic udělat, ale třeba na tebe ten kluk pozapomene, nebo ho nebudeš zajímat. ukápne mi slza a přemýšlím dál kromě kageho jsi byla první koho jsem v naší vesnici poznal, ale zdá se, že už taky poslední,...přál bych si aby jis alespoň ty přežila,... sbohem pak už se jen dívám na kiyomi a čekám na poslední ránu.

Shichiro Uchiha

Usměje se, když vidí, že jeho poslední technika vyřídila jeho nepřítele a prorazila díru do zdi chrámu. Vezme opět do ruky katanu a pomalou chůzí se vydá k zraněnému Koxovi. Dává si záležet, aby se zvuk každého jeho kroku roznášel po chrámu, jako by přicházel sám bůh smrti. Konečně spočine na Koxem a se samolibým úšklebkem na něj shlédne dolů. "Tvůj čas vypršel, ale můj tím nabude vyššího smyslu. Síla je darem i prokletím. Kráčet cestou síly znamená žít sám, ale cesta slabých končí vždy zapomněním. Tys byl tímto darem také obdařen, ale tvá cesta síly se protla s mou a ta jí pohltila jako již stovky jiných předtím a tisíce těch, které na ni ještě čekají." pronese velice procítěně a v té chvíli probodne Koxovi hrdlo katanou. "Musím se však postarat o to, aby tvůj dar nepřišel nazmar a věř, že jednoho dne mi možná poslouží daleko lépe, než jak by jsi mohl přispět ty sám." dodá a přiklekne ke Koxovi, který bojuje o poslední dech mezi dušením se vlastní krví. Pomalu mu prsty roztáhne víčka od sebe, tupě zatlačí a vymáčkne mu oční bulvu, kterou lehkým škubnutím oddělí od nervů. To samé udělá i s jeho druhým okem a obě oči pak dá do lékovky, která si nyní jevila jako velmi užitečná věc.

Sledoval poslední výdechy svého soupeře a tvář mu zdobil stále ten samý samolibý úsměv. Cítil, že udělal významný krok na cestě síly a také byl naplněn vnitřní extází z měření sil, které s převahou vyhrál a to ani nevytáhl svůj největší trumf. V té chvíli jeho tělo prostoupil velice zvláštní pocit a jeho pohled na svět se změnil. Kdyby se na sebe mohl podívat, zjistil by, že se mu v obou očích objevilo další tomoe. On však jen cítil, jak narostla síla jeho očí. Bral to jako znamení vyšší moci, že udělal ten správný krok na cestě síly a teď za to byl odměněn.

Už si mohl být jistý, že jeho soupeř je mrtvý. Dřepěl vedle jeho mrtvého těla a otíral čepel katany o jeho oblečení. Poté si prohlédl jeho katanu. Nebylo to sice to nejlepší co kdy viděl, ale stále to bylo slušnější, než ta ubohá parodie na katanu, co získal od těch banditů. Na místo, kde měl předtím připevněnou katanu bandity, nyní dal Koxovu katanu. Poté bezvládné tělo ještě obral o peníze, čelenku a z jeho napůl rozhýřené základní výbavy si doplnil tu svou.

S katanou po banditovi, kterou už nepotřeboval se vydal ke kamenné desce. Tak přecejenom mi ta ubohá parodie ještě jednou poslouží. proběhlo mu hlavou a katanu, která je zasunutá v pochvě popraskané po odraženém údoku, pomalu zasunul mezi kamennou desku a podstavec. Když cítil, že je na doraz ve spoji, tak na ní celou vahou zatlačil, aby vytvořil páku. Po pár minuták námahy se deska konečně uvolnila a sesunula na zem. Katana se však zlomila a tak ji zahodil. Deska vzal do rukou, ale hned ji zase musel položit, protože byla neuvěřitelně těžká. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, jak si ji správě naložit na záda, aby ji byl alespoň schopen někam přenést, ale váha to byla strašná. Pomalu se s ní plahočil k východu z chrámu, když tu si všiml ležící Kiyomi. Tu desku už tu znova pokládat nemůžu, jinak bych ji momentálně nebyl schopen zvednout. Kašlu na ni, stejně o mě neví skoro nic, co by jim pomohlo mě najít. rozhodne se a vydá se na dlouhou a úmornou cestu s tím nesnesitelným nákladem.

Kiyomi Seygo

Otevře oči a zamžourá do stropu chrámu. Hlava jí třeští jako střep a vlastně celé tělo jí bolí, ale v té chvíli to brala jako pozitivní známku toho, že je naživu. Otočila se tedy na břicho a pracně se vyškrábala na všechny čtyři, načež se opatrně postavila. Ze země zvedla svůj obří shuriken, který výbuchem výrazné škody neutrpěl a připne si ho na řemínek na záda. Najednou se zarazí. Je tu nějaké ticho.. strašlivé ticho. Vždyť se tu ještě před chvílí bojovalo. Jak dlouho jsem vlastně byla mimo? proudí jí hlavou jedna myšlenka přes druhou v nesouvislých proudech, až jí z toho začne bolet hlava ještě víc než doteď. Pomalu a bojácně se otočí do místnosti, jako by se bála toho, že uvidí výsledek. V koutku duše však stále doufala, že se otočí a uvidí tam někde posedávat Koxe a toho cizího kluka někde svázaného. Otočila se a její pohled přejel po místnosti. V té chvíli by se v ní krve nedořezali. "Koxi!" zakřičí a rozeběhne se k jeho tělu. Rychle si k němu klekne a natáhne mu ruku ke krku, aby zjistila tep. Ruka jí však v půli pohybu ochabne a po tváři jí začnou stékat slzy. Bylo jí jasné, že díra v krku je smrtelné zranění, ale nechápala krev okolo obou očí. Lehce se mu dotkla víčko a její výraz opět ztuhnul a její kůže smrtelně zbělala. Panebože, co byl ten kluk zač? Proč to udělal? Proč ukončil jeho život takovýmhle způsobem a ještě mu vyrval oči z těla? pokládala si v hlavě otázky téměř hysterickým tónem a po tváři se jí kutálely slzy. Ani nevěděla, jak dlouho tam na jeho tělem brečela. Mohly to být minuty, hodiny, třeba i dny. Její vnímání času se zastavilo, svět se pro ni přestal na chvíli točit. Nechápala, kde se na světě může brát tolik zla a proč někdo bezdůvodně nechá vyhasnout něčí život. Obviňovala i sebe, že mu nedokázala více pomoci, že hned odpadla. Možná to snad byla přímo ona, kdo mohla za jeho smrt, protože nebyla dostatečně silná na to, aby s ním mohla bojovat bok po boku. Všechny tyhle myšlenky se jí přebíjely v hlavě a doháněli jí téměř k šílenství. Avšak věčně tu jen sedět a brečet nemohla. Konečně pomalu vstala a opatrně zvedla Koxovo tělo, které si hodila přes rameno. Naposledy utřela rukou slzy z očí a vydala se z chrámu pryč, co nejdále od toho hrůzného místa, od toho prokletého chrámu smrti.