Okolí

Obrovská pustá oblast se spoustou písku, hadů a škorpionů. Teploty zde vybíhají do rapidních výšin a deště jsou zde vzácné, ovšem nebezpečně prudké.

Cesta pouští ce zdála být nekonečná. Všude kam oko dohlédlo byla jen hromada písku a nikde ani živáčka, kromě občasné nebezpečné havěti, co se mihla okolo malých písečných děr ve vzácných stinných zákoutích. "Bože.. nechápu proč největší část tohodle ostrova musí pokrývat zrovna poušť. Je to tu snad horší než v sopce.." stěžuje si Shichiro Suienovi. Kdyby oba nebyli zvyklí na život v extrémním vedru, tak by pro ně tahle cesta byla o dost krutější. Takhle byla "jen" extrémně nepříjemná. S radostí Shichiro nabral na tempu, když se konečně za obzorem objevily hory, do kterých měli namířeno.

Suien

Suien šel po poušti přitom se snažil nemyslet na to slunce co na něj svítí. Proč si nemuže dát pouzu? Proč musí pořád svítit, když ví, že to nenávidim?! Zeptal se Suien sám sebe, ale potom se najednou zastavil Co to ksakru je?! Pomyslel si a najednou řekl Hej Shichiro! Někde je to nesmírně obrovská chakra, myslím, že je to tímhle směrem, ale cítím z toho velké nebezpečí. S ničím takovým sem se ještě nikdy nesetkal! Měli bysme si to zapamatovat pro příště a někdy v budoucnu to třebas prověřit. Řekl Suien a ukázal na směr, kterým cítí tu ohromnou chakru. A šel dál za Shichirem.

Kaori Matsumoto

Po nějaké době jsem vyšla na holou pustinu. Všude se rozprostírala jen poušť.Sem tam zafoukal vítr a já byla nucena si občas zakrýt oči aby mi všechen písek nepoškodil zrak.To jsem si ale vybrala cestu! Okřikla jsem se v duchu a zakroutila hlavou. Kdy vítr ustal trochu jsem si oddychla. Bylo lepší jít normálně než se hrbit před pískem.Pokračovala jsem stále ve svém směru.Netušila jsem nebo jsem si ani nechtěla představit co by se stalo kdybych šla jen na stranu abych se na něco podívala.

Povzdechla jsem si. Nic jiného jsem ani nemohla. Nejdřív zima a teď... tohle ! Ať to stvořil kdokoliv, zaslouží si všechny věci, který se mu kdy stanou. Vytáhnu šátek a obváži si ho alespoň kolem úst, písek mezi zuby nepatří mezi mé oblíbené jídlo. I přestože jsem v poušti, již od pralesu prohledávám okolí kvůli chakře a... vyplatilo se to. Cítím něco, co bych přirovnala k obrovské studnici chakry, přímo k monstrózní. Vzhledem k tomu, že jsem od přírody zvědava, nemohlo se stát nic jiného, než to, že za pár minut se již snažím dostat k místu, kde onu chakru cítím.

Kaori Matsumoto

Nevím proč ale najednou se mi zdálo že je něco divné. Ne moc velký kus od sebe jsem zacítila něčí chakru. Nechtěla jsem se jen tak nechat překvapit nějakým zloduchem. Kdo jiný by se mohl zdržovat v této pustině? Ale nebyla jsem člověk co se myslí o někom to nejhorší takže jsem se chtěla nechat překvapit.Otočila jsem se na stranu odkud pravděpodobně chakra šla a jen jsem nehnutě stála na místě. Moc se mi to nelíbilo.Tohle bylo dost velké prostranství a možnost že se trefím z které strany ta osoba půjde nebyla moc velká.

"Sakra." zakleji, když zaregistruji, že se chakra nehýbe. Teď už je ale pozdě, abych uhnla nebo cokoliv změnila. Ruce přesunu na jílce scimitarů a pokračuji v cestě. Jediné, co stojí mezi mnou a onou chakrou je velká písečná duna. Nadechnu se a připravím se k boji. Pomalým krokem vyšlapuji navršek a... jsem docela překvapena. Dole stojí dívka, zhruba stejně stará jako já. Ale co ta chakra, k ďasu ? Že by patřila k těm banditům ? Co jiného by tu jinak dělala ?

Kaori Matsumoto

Přivřela jsem oči když jsem po chvíli spatřila dívku která mohla být stejně stará jako já. Tahle na banditu moc nevypadá.Pomyslela jsem si ale moje ruka reflexně spočinula na meči který jsem nosila na zádech. Ale nepodceňujme koho neznáme.Dodala jsem si.Zafoukal vítr a nahnal mi vlasy do obličeje.Nic jsem neříkala.Ani nebylo co.Dost přesně jsem si nedovedla představit co se nyní stane ale chtěla jsem být připravená na všechno.I na případný útok od této záhadné postavy na vrcholku duny.Tak co jsi zač?! Hučel mi v hlavě nějaký hlas. Bojovat na tomhle písku mohla být možná pěkná zkušenost ale momentálně jsem o ní vůbec nestála.

Několik dalších minut jen stojím a opětuji si pohled s tou paní záhadnou. Má podobný reflex jako já, také sáhla po meči. "Mám to brát jako výzvu k boji?" napadne mne a pomalu začnu sestupovat dolů k ní. Zastavím se asi sedm metrů od ní. "Co jsi zač ? Bandita ? Nukenin ? Osamělý poutník?" zeptám se a jílce zbraní sevřu ještě pevněji. Vítr, který mi rozfoukává vlasy všude okolo ignoruji, teď mne zajímá jen ona, docela možná kořist. Cítím lehký příval adrenalinu a nedočkavost, kterou jsem naposledy cítila při smrti svého otce.

Kaori Matsumoto

Začala se ke mě přibližovat avšak já nehnutě stála na místě a jen ji pozorovala jako ostříž.Dle její výbavy jsem soudila že s mečem to bude umět.Když však promluvila můj neutrální výraz na tváři stále přetrvával. ,,Rozhodně ne někdo kdo je povinen odpovídat na tvé otázky" odpověděla jsem jí docela poklidným způsobem. ,,Moje otázka je ta samá jako ta tvoje" dodala jsem a čekala.Bylo ticho. Nějakou dobu nic neříkala což mi trochu vadilo.I když já toho také moc nenamluvila ale prostě jsem byla trochu nesvá z toho že tu potkám někoho takto ozbrojeného.,,Takže?"

Zamračím se a zaměřím pohled na její meč. Byla bych docela ráda, kdyby rozšířil mou sbírku, ale o tom se nemíním zatím zmínit. "A myslíš, že já jsem povinna odpovídat na ty tvé?" odfrknu si pohrdavě a přeměřím si jí pohledem. "Ale budiž, nebudu se chovat jako malá holka. Říkej mi Eyleen, ze skryté travnaté." pronesu klidně, ale ruce mám stále na jílcích. "Si na řadě." oznámím ji lehce provokativně a zřetelně zacílím svůj zrak na její meč, nemůže si nevšimnou že to dělám. Ani nevím proč, ale také se při pohledu na ten meč mlsně olíznu, zjevně rodinný zvyk,

Kaori Matsumoto

Když mi řekla své jméno jen lehce jsem přikývla. ,,Kaori.Tsurīnigakure no sato" odpověděla jsem jí naoplátku. Jakmile jsem ale spatřila ten pohled který nahodila na můj meč zamračila jsem se. Vypadala jako kdyby si ho chtěla přivlastnit a to bylo něco co jsem nemínila připustit za žádnou cenu. ,,Na ten meč raději zapomeň.Nikdy ti nebude říkat pane" pověděla jsem ale mohla si všimnout že to myslím smrtelně vážně. Tak smrtelně že bych byla schopna položit život jen aby jej nezískala. Možná jí to mohlo přijít dětinské ale měla jsem své důvody proč jsem chtěla meč ochránit. A nebylo v tom jen to že se meč předával v rodině už několik generací.Spíše to bylo tím že jsem jej dostala od člověka který pro mně hodně udělal.
,,Takže? Co tu děláš?" otázala jsem se a stále zůstala v tom stejném postoji.

"Tsuri? Není to ta vesnice co nedávno vyhořela ? Co jejich ninja dělá v poušti ? Bylo mu ve vesnici moc vedro, tak se šel vyvětrat?" uchechtnu se v duchu a sjedu ji dalším pohledem. "Mám pro tebe návrh, Kaori." nadechnu se a nasadím vyzývavý výraz. "Stejně tak jako ty, docela ráda bych věděla, co tu pohledáváš." řeknu o něco klidnějším tónem. "Ale nehodlám ti to říct dřív, než ty mne. Udelámě dohodu. Pokud mne porazíš, řeknu ti to první. Pokud vyhraju já, řekneš mi to ty a navíc, řekneš mi kde si vzala ten meč." Z nějakého důvodu celá hořím touhou se s ní střetnout a přeměřit síly. Ostatně, né každý den narazíte na ninju z druhé vesnice, co nosí tak pěkný meč. Pomalým pohybem tasím oba scimitary a připravím se k boji.

Kaori Matsumoto

Jak mluvila cítila jsem jako kdyby to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven.Její posměvačný keci mi byly naprosto volný. Nechtěla jsem se s ní nějak zahazovat když jsem pochopila že tato konverzace nikam nevede ale ta zmínka o boji mě docela zaujala.Vzhledem k tomu co měla u sebe jsem soudila že s tím i umí zacházet.A já? sice jsem trénovala poctivě ale jak jsem mohla zjistit co ještě zlepšit když to nezkusím.,,Co se stalo ve vesnici než jsem tam přišla není moje starost." odpověděla jsem jí na její posměšek. ,,Hmmm, zdá se mi že jsi příliš horlivá." rýpla jsem si. Nakonec jsem ruku z meče sundala. ,,Bojovat s tebou můžu potom.Mise je přednější než ty" zakroutila jsem hlavou a chystala se jít svojí cestou ale v polovině pohledu jsem se zaraila a koukla na ní. ,,Když tě to tak zajímá.Tenhle meč neseženeš.Je to rodinné dědictví.Patřil mému dědu.Nic pro tebe" zašklebila jsem se a stála dále na jednom místě.

"Mise ? Pak mi tedy pověz co máš za misi. Možná máme stejné cíle, i když o tom pochybuji." uchechtnu se. Zrak nakonec spustím z meče a podivám se na onu Kaori. Vlastně vypadá docela normálně, na holku z Tsuri i pěkná, musim uznat sic neochotně. "A k tomu meči, možná ho nedostanu dnes, ale kdo ví, co bude zítra." usměji se jednou půlkou rtů a udělám několik dalších kroků k ní. Abych potvrdila to, že ji nenapadnu, když nechce souboj, spustím ruce z jílců. Ale, neodpustim si trochu předvádění, a udělam to jak nejrychleji dovedu. Jsem zvědava zda mně vůbec dovede sledovat.

Kaori Matsumoto

,,Hmmm, možná." usoudila jsem.Viděla jsem jak moc rychle se přiblížila. Je dost rychlá.Při boji bych nespíš měla malé šance.Projelo mi hlavou bleskově a stále jsem ji sledovala. ,,Musím zjistit co se děje kolem jedné jeskyně.Podle mapy kterou jsem se svým týmem získala tam něco nesedí" odpověděla jsem.,,A mimochodem ten meč nedostaneš ani dnes a ani zítra.Aby jsi ho získala, musela by jsi mě zabít" uchechtla jsem se a potom se pomalu rozešla. ,,A tvoje mise?" optala jsem se. Její rychlost mě možná trochu více udivila ale neměla jsem dojem že se jí nějak vyloženě bojím. Spíše jsem doufala aby se na misi nestalo něco z čeho by se potom bála ona. Těch pět banditů co jsem s týmem potkala mohlo být nic oproti tomu co tam mohlo být. Jen aby to dopadlo dobře.Najednou mám divný pocit.Musím se kontrolovat.Musím,nebo se stane to co v sídle naší rodiny.Ne, nesmí se to opakovat. Mluvila jsem v duchu sama k sobě. Další věc která mě udivila bylo to že se neptala na chakru kterou musela cítit. No když se neptala nestěžovala jsem si.

Svraštím obočí a lehce nedůvěřivě se na ní podivám. "Má mise je naprosto shodná. Divná jeskyně, moc banditů, jdi Eyleen a prozkoumej to. Tak zněl rozkaz." řeknu a nakloním hlavu mírně na stranu. Vítr kolem se pomalu sbírá a je stále větši, docela nepříjemné, vzhledem k tomu, že vítr měl ve zvyku metat mi písek přímo do očí. Nasadím svižné tempo a doufám, že se mi přizpůsobí, abyc byla upřímná aspoň k sobě - chci z téhle pouště už ven. "Řekli ti k té misi něco víc?" zeptám se ji po chvilce, abych prolomila ticho, které začalo panovat.

Kaori Matsumoto

Přidala jsem do kroku protože vítr sio s námi začal hrát nepěknou hru.,,Vím jen co se dělo při první misi.Mapu si pamatuji dokonale. Řekla: nechápame ty křížky." pokrčila jsem rameny jako kdyby mi to bylo jedno. ,,Měla bych pár teorií po tom koho jsem potkala" zamračila jsem se. Moje záda už byla v pořádku za čož jsem svému takzvanému prokletí byla vděčná. ,,Mám ovšem dojem že klíč k tomu značrní na mapě bude přímo v jeskyni.Nebo jde o nějaké spousty stanovišť. Upřímě doufám že to první." dodala jsem a koukla se na ní.

"Inu, já byla vyslána abych prověřila, co se děje, né abych bojovala. Každopádně, velice ráda si zabojuji, poslední dobou se nudím. Ale na druhou stranu, pokud to jsou stanoviště, máme problém." pokrčím rameny a odmlčím se. "Jak byli silní ti bandité, na které si narazila při první misi ?" zeptám se zájmem a opětovně citím, jak ve mne bují adrenalin. Uvažuji, kde přišla k takové chakře a pokud má takovou chakru, musí byt velmi mocná. Jen dle toho, co jsem cítila jsem schopna říct, že jsem zatím nenarazila na nic silnějšího a pokud ona označí ty bandity za silné... nu, bude sranda.

Kaori Matsumoto

,,Jak?" optala jsem se a trochu se nad tím zamyslela. ,,Možná že kdybych na tom byla líp než jsem nemusel se mnou jeden z nich švihnout o skálu.Narazili jsme na skupinku pěti banditů.Hlavní elementy které nejspíše ovládají je Doton a Suiton.Řekněme že Suiton moc nemusím" zašklebila jsem se.Když jsem si vzpoměla jak s sebou švihl o skálu trochu jsem se otřepala. Byla jsem si jistá že jsem na zádech měla ránu a modřinu.Ale když jsem se v průběhu chůze podívala pod plášť a hlavu natočila tak abych tam alespoň trochu viděla nic tam nebylo. ,,To jsem si mohla myslet" sykla jsem si pro sebe což té dívce nemuselo dávat smysl.
,,A ještě bych tě měla na něco upozornit.Nevěř všemu co ti říkají smysly.Je rozdíl mezi silou a něčím jiným" promluvila jsem dosti poklidně protože jsem si všimla onoho pohledu který měla v očích.Takový ten plný očekávání. Vůbec bych se nedivila kdyby si myslela že jsem něco co nejsem vůbec. Možná bylo výhodou že když někdo cítil tolik chakry myyslel si že dotyčný je tak silný.Ale nikdo z nich nepochopí že drtivá většina z toho ani není moje.Ale co bych jí měla vysvětlovat? Věděla přesně to co by měla.To co je se mnou nebo ve mě jí zajímat nemuselo.

Suien

Suien společně se Shichirem procházali z hor do pouště Ach.. Už je tady zase to slunce.. Vážně ho nemám rád.. Řekl a šel dál po poušti. Suien cestou zase cítí tu ohromnou chakru a vzpomene si, jak se Shichiro ptal jestli něco neucítím. Hele, nic kromě té chakry co minule. Myslím, že tu nikdo není, ale ovšem to budu kontrolovat po cestě domu. Řekl a začal zase kontrolovat chakru, aby je nic nepřekvapilo.

"Docela by mě zajímalo, co je ta velká chakra. Tentokrát ji cítím také.." prohodí Shichiro po cestě k Suienovi. Tentokrát se na tu chakru zaměřil. Byla fakt silná a určitě nepatřila ani člověku, ani zvířeti. Čemu patřila, to zůstávalo Shichirovi záhadou. Rozhodl se však, že si toto místo zapamatuje.

*Procházím přes poušť jak nejrychleji to jde...a snad budu rychle tam...at je konec...neustále si hlídám okolí i chakru...,ale nic...nejspíš to bude nudná mise...*

*Procházím a hlídám si okolí...přičemž se zeptám svého chráněnce "tak co ste to vůbec vykopal "...*

" To jé přísněé tajné. Jén mhézi mnou a Tsuri." řekne úsečně a sklopí zrak. Zjevně se jedná o něco důležitého. Při zkoumání okolí narazíš na tři zdroje chakry, jsou zhruba pět set metrů před vámi a blíží se.