S velkou úlevou vystoupím z loďky a kdyby to molo nebylo tak hnusné, snad bych ho i políbila. Konečně na pevné zemi, teď moře nechci pár let vidět a budu spokojena. Usměji se pro sebe a nedočkavým tempem se vydám po cestě k vesnici. Po cestě jsem přemýšlela, a vlastně jsem docela ráda, že změním prostředí. Furisoro mi moc připomínalo mé dětství. Přidala jsem do kroku, byla jsem malinko nedočkavá, což se mi stalo snad poprvé v životě.