Údolí

First topic message reminder :

Údolí je obehnáno horami, skrz které vede jen jedna jediná cesta. Samotné údolí je vyplněno překvapivě divokou a nevídanou faunou, která nebyla dosud ani pořádně poznána. Stejně tak zde žije mnoho zvířat, která by člověk jinde nepotkal a mnohdy by si ani nepomyslel, že je někde může potkat. Uprostřed údolí stojí mohutný chrám v jehož útrobách zemřelo již nespočet archeologů a lovců pokladů, kteří narazili na důmyslný systém pastí. Chrám byl dle odhadů postaven před několika stovkami až tisíci let, není však jisté kým ani koho má uctívat.

Stoupl jsem si dál od ostatních a snažil se pokračovat v treninku Ju Saigai. Snažil jsem se chakru soustředit do končetin a meče. šlo to lépe než na začátku ale stále to bylo vcelku mizerné. Ignoroval jsem neúspěchy a snažil se dál a dál. Jednou mi to vyjít přece musí.

*Dotrénuji...cítím že jsem udělal nějaký ten pokrok...umístit pečeť je docela lehké horší bude ji plně ovládnout ať jsem se snažil sebevíc nepovedlo se nic..."co vy dva?? půjdeme už??" a koukám okolo....*

Trénování mě už začínalo unavovat a nechtěl jsem se moc unavovat, když se ještě máme dostat zpět do vesnice. Kiyomi ještě trénovala ale Seikatsu už nervozně přešlapoval a chtěl vyrazit.
"Půjdeme, až bude slečna připravená. Opustit ji tu by bylo nezodpovědné a jen tak by nám to neodpustila." pronesl jsem a šel se posadit opodál k řece.

Kiyomi Seygo

Ráno ji probudí sluneční paprsky, šimrající jí po obličeji. Rozespale se protáhne a podívá se okolo. Když zjistí, že kluci už jsou vzhůru a Seikatsu vypadá docela nedočkavě, tak vyskočí na nohy a omluvně se na něj podívá. "Gomene, Seikatsu.. jen si opláchnu obličej a můžeme vyrazit." řekne a vydá se k řece. Po cestě si uvědomí, že včera trénovala tak tvrdě, že usla okamžitě, jak si lehla. Došla k řece, dřepla si a nabrala vodu do dlaní, načež si s ní opláchla obličej. "Dobré ráno, Raii!" pozdraví ho s úsměvem, když si všimne, že sedí kousek od ní. Vstane a otočí se tak, aby viděla na ně na oba. "Tak teda vyrazíme?"

*"ano vyrazíme...nemáš se zač omlouvat..."...a vyjdu podél řeky z udolí...ještě předtím zvednu své dva shurikeny...*

" Hezké ráno milá dámo." Pousměju se a vstanu. Opráším své brnění a kráčím pomalu podél řeky tam okdud jsme sem přišl na misi.
" Jsem nejen připraven, ale dokonce pomalu jdu!" zakřičím ale jdu stále stejným tempem.
Přemýšlím nad tím jak moc šílená ta mise byla. Pokud je tu vyšší moc co řídí běh dějin, tak tohle by znamenalo, že je asi na drogách nebo naprsoto šílená. Pousmívěju se nad těmi myšlenkami a všimnu si, že Seikatsu už má náskok. Tak ho doženu a kráčím lehce za ním.

Kiyomi Seygo

Než se stačí vzpamatovat, tak se kluci už vyráží a vytváří si značný náskok. Vstane tedy a rozeběhne se za nimi, aby nezůstala příliš pozadu. Tělo už jí příliš nebolelo, ale když se podívala na bok, kam jí ta potvora narazila hlavou, tak tam měla velkou modrou modřinu.

Kiyomi Seygo

Konečně spočinou v rozlehlém údolí plném pestré a neprozkoumané flóry a fauny. Kiyomi otočí hlavou, aby zkoukla Koxe. Když zjistí, že je nějak zahloubaný do svých myšlenek, tak se usměje a řekne "Být tebou bych dávala dobrý pozor, co se děje okolo. Minule jsem tu také nedávala pozor a stálo mě to pěkných pár modřin." Chvilku chodí po údolí a hledají "Připomeň mi ještě jednou, cožeto vlastně hledáme? Jsem hlava děravá.." zeptá se ho a následně utrousí vtipnou poznámku, po které se zasměje.

Vynořím se z hloubání a odpovím co? ehm jo díky za upozornění, a hledáme jistý chrám, jsem docela zvědavej co tam najdeme následně začnu obdivovat zdejší flóru a faunu, ale dívám se po tom chrámu.

Po několika desítkách minut bloudění se před Kiyomi a Koxem konečně objeví chrám. Je porostlý mechem a spoustou břečťanu, zjevně v něm nikdo nebyl spoustu let. Chrám je postaven z prostého kamene, ale sochy dvou lidi, ženy a muže, které stoji u vstupu jsou ze zlata. Stejně tak dveře, kterou vedou dnu. V okolí kupodivu nic neroste a také nic nežije.

začnu se co nejvíce soustředit na cizý chakry, a říkám tak já pljdu první, pokud ti to nevadí a už jdu dovnitř a doufám, že ještě také výjdem ven.

Kiyomi Seygo

"To je úplně jedno.. hlavně šupito presto á popojedém." zavtipkuje s úsměvem na rtech, ale v duchu je ráda, že jde první, protože se jí do toho podivného chrámu moc nechtělo. Ale mise je mise a tak ho následovala dovnitř, přičemž doufala, že tentokrát se to obejde bez boje s čímkoliv či kýmkoliv.

Uvnitř chrámu je obrovský nános prachu a je zjevné, že tudy neprošel kdokoliv po celá desetiletí. U stěn jsou obrovské sochy dvou shinobiů, ženy a muže. Oba drží v rukou katany a mají stejné oči jako Kox. Na konci celého chrámu je podstavec s obrovskou,černou a prázdnou deskou.

Shichiro Uchiha

Konečně spočine v údolí a tak začne procházet sem a tam, přičemž si dává dobrý pozor na cokoliv podezřelého. Věděl, že se tu pohybují dva lidí a nechtěl, aby o něm věděli dříve, než on o nich. Snažil se udržovat svou chakru v útlumu a pohybovat se co nejtišeji a nejnenápadněji. Po několika minutách hledání konečně uviděl cíl své cesty. Starobylí chrám, který působil opuštěným, ale přesto impozantním dojmem. Pomalu se plížil směrem k chrámu, aby zjistil, co se tam nachází.

Kiyomi Seygo

Rozhlédne se po chrámu a oddechne si, že to nakonec nevypadá, že by tu něco číhalo. "Tséda, napadá tě, proč nás sem poslali? Nezdá se mi, že by tu něco bylo." řekne a rozverně se rozeběhne k jedné ze soch, kterou si začne zvědavě prohlížet.

aktivuji svůj sharingan a začnu to tu prohlížet a vždy když chodím okolo kiyomi tak skloním hlavu dolů, přizavřu až zavěu oči, či cokoliv, aby mi do nich nebylo vidět a snažím se zde najít cokoliv, co by udávalo nějakou stopu, ještě odpovím kiyomi ne, nemám tušení, proč jsme sem šli, ale jistě to nějaký důvod mít bude

Kiyomi Seygo

Po chvíli důkladného prohlížení sochy se otočí a podívá se na Koxe, který od ní v té chvíli odvrátí pohled. Chová se nějak divně. To se stydí? Nebo se mu na mně něco nelíbí? Hm, možná se ho pak zeptám. pomyslí si nad jeho chováním a přejde ke druhé soše, aby jí srovnala s tou první. Docela jí vrtalo hlavou, za jakým účelem byl tenhle chrám vybudován.

Nad dveřmi je krvavým písmem napsáno, že zde leží osud klanu Uchihu a také jedna z desítek legend, která se ke klanu váže, nic víc, nic míň. Zbytek je částečně nečitelný, musel by si tomu věnovat víc času.

Všimne si nápisu nade dveřmi a pomýlším si klan uchiha? ty obrazy s mýma očima a ten nápis, je to snad název mého klanu? A stále se snažím přečíst ten zbytek, který je částečně nčitelný, ale nějak to moc nejde, ale i tak stále přemýšlím jedna z desítek legend? zde leží osud klanu uchiha? a co to je za tu kamenou černou desku, na které nic není? Náhle se mi zdá záhada o zjišťování svého původu větší než kdy jindy, ale zároveň cítím, jakoby jsem byl dál než kdy jindy k odhalení té záhady, ale přesto, že už jsem neskutečně blízko. kousnu se do rtu a řeknu poměrně tiše sakra a stále se snažím přečíst tu část, která téměř nejde přečíst a doufám, že mi v tom můj sharingan nějak pomůže. Stále si vška dávám pozor, aby kiyomi nezahlédla můj sharingan, jelikož nestojím o to aby o něm kdokoliv věděl, aspoň ještě nějakou chvíli.

Shichiro Uchiha

Pomalu se plíží ke dveřím, stále se stejnými opatřeními proti odhalení jeho přítomnosti. Pokud by tam vevnitř nebyl nějaký chakra sensor, tak by neměli šanci ho odhalit. V tom uslyšel hlasy, jak navzájem prohodily pár vět. Pomalu se připlížil ke dveřím, lehce se narovna a rukou sáhl po kataně, kdyby náhodou. Zničeho nic prudce rozrazil dveře plný očekávání. Jeho překvapení bylo veliké. Přímo před ním stál kluk, který doteď civěl nade dveře a asi se lekl. To však nebylo zvláštní. Zvláštní bylo to, že měl úplně stejné oči jako Shichiro. Vzádu pak stála holka, která měla na zádech opravdu obrovský shuriken a prohlížela si nějakou sochu. Shichiro udělal krok směrem dovnitř a odkašlal si, načež promluvil "Takže to jsi byl ty, co mi poslal ten dopis. Co ode mě sakra chceš?"

Kiyomi Seygo

Prohlíží si sochu, zatímco Kox přišel ke dveřím a kouká na cosi nad nima. Z té dálky nemohla poznat, co tam je. Otočila svůj pohled zpátky k soše, ale to se najednou lekla, až málem vypustila duši. Rána jak z děla, kdosi rozrazil dveře a vkročil dovnitř. Okamžitě položil Koxovi otázky, ale vypadal docela připraveně. Ruku stále držel na kataně a jeho černé oblečení i vlasy dotvořovali jeho zastrašující vzevření v tomto proklatém přítmí. Kiyomi trochu zaváhá, ale rozhodne se, že nejlepší bude udělat pár kroků směrem k nim, aby byli oba v dosahu její schopnosti a mohla tedy odvrátit případný útok na Koxe.

Hrozně se leknu, až u toho zavřu oči, upadnu a deaktivuji sharingan, jakmile se trochu zmátořím, tak mu odvětím Omlouvám se ti, ale já jsem ti žádný dopis neposlal, sám jsem zde právě kvůli dopisu, který jsrm dostal. Naprosto ale nechápu, jaký to má smysl, nevíš náhodou něco víc? Sam šáhnu do kapsišky, kde chytnu kunai, na který přidělám výbušný lístek, přeci jenom, to jak drží tu katanu se mi nezdá.

Shichiro Uchiha

Skloní zrak a pozoruje, tak sedí na zemi. To se ten tsasořitka tak leknul, až z toho upad na zem? No, ruka v kapse nevěstí nikdy nic dobrého. Ale vypadá to, že je obdarován stejným darem síly jako já. proběhne mu hlavou a trochu se pousměje. "Vypadá to, že máme něco společného. Někdo si nás sem zavolal, kvůli naší společné věci. Ale proč? Má to být past? Nebo se snad máme něco důležitého dozvědět? Jo a mimoto.. co ona? Další, co má ten samý dar?" pomalu mu pokládá jednu otázku za sebou, přičemž mluví pomalým a jedovatým tónem. Stále je připraven zareagovat na jakýkoliv náznak útoku.

vyslechnu si ho a pomyslím si dar? společná schopnost? to asi myslí sharingan, ale,... ne je to téměř vyloučené, že by i kiyomi měla sharingan následně odvětím hmm nejsem si tím jistý, ale spíš ne, stejně stále nevíme proč jsme tady, nevím proč jsme tady, jestli to má být past, či jestli se něco máme dozvědět, ale nějak se mi to nelíbí strčím si i druhou ruku do kapsy, ale v jedné stále mám kunai s ovázaným lístkem

Kiyomi Seygo

Poslouchá o čem si povídají. Ten neznámý kluk se často zmiňoval o nějakém daru a pak se zeptal, jestli i Kiyomi má ten dar. Kox odpověděl, že si to nemyslí. Napadlo jí, že by řekla, že má taky dar, ale pak jí došlo, že tohle je jedna z těch situací, o kterých jí otec říkal, že nemá o svých schopnostech hovořit. Jak Kox zastrčil ruku do kapsy, tak jí došlo, že možná dojde i k nějaké potyčce, ale jistá si tím nebyla. Pro jistotu však rozepla řemínek na svých zádech a obří shuriken jen držela v ruce.