okolí

First topic message reminder :

Obrovské hory, jejichž špičky pokrývá slabá sněhová přikrývka. Hory se sestávají z nejrůznějších hornin, z nichž spousta obsahuje i vzácné drahé kameny a rudy.

Kaori

Tvoje taktika slaví úspěch, dotonář je na dva kusy a už nikdy si s hlínou hrát nebude, ale za to suitonář, který leží pod tvýma nohama se probral. Sic popálený a zraněny, z posledchních sil složí znamění a vyvolá Suiton: Mizu Rappa. Vlna tě neomylně trefí a odhodí několik desítek metrů daleko.

Seikatsu

Větrné brnění zabere a hlína se začne velmi rychle odhazovat, avšak tvůj výskok nebyl moc chytrým tahem. Katonář se ve stejnou dobu, kdy vyskočíš vyprostí a opětovně složí znamení do Housenka no Jutsu, které míří přímo do místa tvého dopadu.

Kazuki

Vůdce se konečně odhodlá k přímé konfrontaci a pomocí Shunshinu se přenese do tvé blízkostí. Velmi rychle te zasype údery a snaží se prolomit tvou obranu. Citíš, že je jen o něco méně pomalejší než-li ty.

*Pouziju jinton abych se urychleně pčemýstil pryč od katonu...*

Kaori Matsumoto

Nečekala jsem že by se ten chlápek se suitonem mohl probrat tak rychle a tak jsem nestihla ani včas reagovat.Cítila jsem jak mě proud vody unáší kamsi daleko až jsem ucítila tupou bolest na svých zádech.Zády jsem narazila do kusu skály tak silně až mi z úst vylítlo několik kapek krve. Nohy se mi začali třást. Nechtěla jsem se vzdát. Měla jsem zlost. Měla jsem zlost z toho že takový lidé co ubližují ostatním běhají po světě. Vzpomněla jsem si na tu osudnou noc kdy zemřel můj otec.Slíbila jsem si že budu silná.Že budu u toho až nastane mír a sama pomohu k jeho zrození. ,,Ksooo!!!" zahekala jsem a pokusila se vstát. Nohy se mi klepali a tak se postavit na vlastní nohy bylo najednou o něco obtížnější.
,,To jsi přehnal!" zařvala jsem po chlápkovi a sevřela jsem v rukou meč který ležel kousek ode mě.

Zasypával mě údery a byl fakt rychlej. Skoro tak jako já. Vykrývat jeho útoky nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Fakt mi docházely nápady jak ho odrazit. Můj vlk bez jakéhokoliv příkazu oběhl nás oba a zahryzl se do banditovy nohy. Doufal jsem že ho to donutí zaváhat alespon na takový okamžik abych mu udělil pořádnou ránu.

Seikatsu

Podaří se ti uhnout valné většině jutsu, ale dvě ohnivé koule tě zasáhnout a sežehnou ti levou část těla, naštěstí nijak vážně. Když si prohlédneš svého soupeře, může ti být jasné, že boj je skoro u konce. Je na něm vidět, že je unaven a bez chakry. V ruce třímá jen několik shurikenů a kunai, zjevně půjde o rychlou práci.

Kaori

Muž se opře o malý zbytek bariéry, aby se vyšvihnul na nohy, ale nedaří se mu - bariéra se rozpadne na tucet kousku a on opět spadne na zem. I přesto se však po chvilce zvedne a složi další znamení - vyvolá dva vodní banshiny. Není těžké určit, kdo je pravý,a le zjvně mu mají poskytnout aspoň několik chvil života navíc.

Kazuki

Vlkovi se vskutku povede zakousnout do nohy bandity, ale bitva nekončí. Ve stejnou chvilí se pod tebou vynoří dotonář a místo toho aby tě zvednul, tě obrovskou silou vymrští do vzduchu. Nyní si zhruba dva až tři metry nad zemí, z dosahu vůdce. Vůdce zachrčí bolestí, ale sebere dostatek sil, aby švihl po vlkovi a poslal ho zpět do světa, ze kterého přišel.

Kaori Matsumoto

Hleděla jsem na banditu a myslela si svoje. Před očima jsem měla stále svého otce. Ten den kdy napadli náš dům a také ten samí kdy jsem se stala schránkou pro monstrum které ve mě přebývalo.Chytla jsem rodinný meč ještě pevněji a rozběhla se proti němu. Druhou rukou jsem vytáhla dva kunaie a vší silou je mrštila po klonech.I tak jsem spíše běžela k jednomu a po tom sekla mečem.Ihned na to jsem udělala přemet a mířila přímo na toho který vytvořil klony a který se mnou tak praštil.

Naštval jsem se a schoval dva meče, vytáhl všech 6, zakřičel "Kenshin" a meče se rozzářili elektřinou. Snažil jsem se korigovat dopad kus od nich a šikovně na to abych mohl ihned vyrazit k útoku. Prostě už mě jejich férovost naštvala na tolik, že jsem to chtěl mít za sebou...
dopadl jsem bokem od nich a plnou rychlostí se rozběhl proti nim s rukama rozpřaženýma.
*Budu muset riskovat pokud je chci aspoň poškrábat* napadlo mě a kousek před nimi udělal skluz a zvedl ruce aby mé drápy nabité kenshinem mířili do jejich pasu.

Přehodím tantu do pravé ruky a znovu použiji Jinton: Toripurujanpu ,ale tak aby 3tí odraz skončil u ležícího vyčerpaného ninji a tantou švihnu po krku...i když vím že už budu taky unaven jiná cesta není.

Kaori

Tvůj útok slaví úspěch, onen nepříjemný suitonář je nyní ve stejném světě jako dotonář. Kloni zmizí a všechny pozůstatky jejich jutsu také pomalu mizí - vyhrála si.

Seikatsu a Rai

Mezitím Seikatsu rozporcuje svého soupeře a jediné co mu zbýva je očistit krev ze svého oblečení a zbraní. Chakra onoho dotonáře, který mizel pod zemí se velmi rychle vzdaluje, zjevně pochopil, že je konec, neb vůdce padl mrtvý Kazukiho mečem.

Kaori Matsumoto

Jakmile vidím že je dílo dokonáno ohlédla jsem se kolem sebe a spatřila že i pánové mají po práci. Zabodla jsem meč do země a se žuchnutím jsem se posadila.Stále mě bolela záda od toho nárazu.Na tváři jsem cítila ještě pachuť krve která se ze mě dostala.Pokusila jsem si odplivnout. Jak jsem čekala v slinách byla i krev ale tu jsem cítila stále. Hlavnou jsem se opřela o vyvýšenou skalku a snažila se uvolnit.Cítila jsem bolest v zádech jako nikdy.Docela jsem se divila že jsem se přes to přenesla v boji.Ale teď když byl klid se bolest silně hlásila o slovo.
,,Au" sykla jsem si pro sebe a promnula si bolavé místo. Díky tomu kým jsem byla jsem se sice uzdravovala poměrně rychle ale i tak jsem myslela že se mi rozskočí páteř.

Zvedl jsem se a oprášil. Dopadlo to líp než jsem čekal, Boss byl mrtev a já ani odřenej. Jen brnění bude potřeba přeleštit.Meče jsem zasunul kam patří, odplivl si a podíval se na mrtvolu.
"Já ti to řikal, že budou moje jednoočko." zasmál jsem se a sebral jeho dva meče.
Došel jsem ke Kaori, která očividně relaxovala a měla za sebou pořádnej boj, ne žádný lehárko.
" Seš v pořádku Kaori?" pousmál jsem se a prohlédl si jestli nemá nějáké větší zranění.
Pak jsem se otočil k Seikatsovi " HEJ! Janku! V pohodě?" zakřičel jsem se smíchem.

Ufff oddychnu si...střepnu krev z tanta a zasunu do pouzdra na zadech pak ohledam mrtvolu a jdu k ostatnim dvěma.Jojo...v poho ale i tak budu muset do nemocnice...ten poslední utekl.

Dohromady ve všech tělech naleznete zhruba šestset ryo, patnáct shurikenů a devět kunaiů. U vůdce také kompletní mapu okolí, tim by mohla být mise splněna.

Kaori Matsumoto

,,Budu v pořádku" pokynula jsem hlavou a pak jsem vstala. I když trochu nemotorně. Záda mě stále bolela ale musela jsem se přes to přenést. Nechtěla jsem aby si ostatní mysleli že jsem slabá a tak jsem se i přes bolest narovnala a uklidila svůj meč tam kam patřil.A to na záda.
,,Měli bychom se asi vrátit" nadhodila jsem a koukla se na nebe. Ksakru. První mise a mám záda v háji.Budu si muset dávat větší pozor. Projelo mi hlavou. Na tváři jsem si utvořila výraz který nevypadal tak že by mi něco bylo. Bylo naprosto zbytečné aby si dělali starosti.Ale spíš mi bylo líto oněch mrtvých banditů.Chtěla jsem mír ve světě.Ale tohle bylo přesně to co se stalo mému otci. Smrt. Smutně jsem sklopila pohled k zemi a pak si dala ruce do kapes.

* "Ano souhlasím...ved..."..."* a jsem pripraven vyrazit...*

" Jojoo... veď nás, orientuješ se nejlépe." pousmál jsem se a následoval ji
Pořád jsem si prohlížel ty dvě katany, na to, že byly banditské nebyly ani moc tupé, ani rezavé nebo zubaté. Asi čerstvé zboží. Moc jsem si s nimi nehrál protože jsem měl kolem lidi, kterým jsem nechtěl ublížit

Kaori Matsumoto

Už jsem dále nic neříkala a prostě jsem se pomalým krokem rozešla tím směrem kterým jsme přišli. No občas jsem se zatvářila podivným stylem když se ozvaly záda ale jelikož jsem šla jako první nemohl to nikdo vidět. Docela mě zajímalo proč nás Kage poslala sem. Jestli snad věděla něco o chlápcích kteří tu byli. No zatím jsem si otázky nechávala v hlavě a soustředila se na cestu.

Vo vzdialenosti niekoľko metrov pred vami sa objavila obrovská jaskyňa s tmavým vchodom. Okolie jaskyne bolo obrastené množstvom vegetácie a vysokými stromami. Z jaskyne sem tam ušiel nejaký ten podivný zvuk, ktorý sa strácal v prázdne.

Kaori Matsumoto

Mlčky jsem šla dál i s tou dívkou když jsem však spatřila vchod jeskyně musela jsem se zastavit. ,,Od teď to bude zajímavé" pronesla jsem a koukla se na ní. ,,Budu doufat že se od tebe nedočkám podrazu" zašklebila jsem se a pomalu se rozešla k jeskyni.Zato však velice opatrně abych nepadla do nějaké připravené pasti. Občasně jsem se koukla na tu holku a opravdu jsem doufala že se něco nestane.

Snažím se Kaori držet po boku - nerada bych ji měla za sebou a také před sebou, člověk nikdy neví co čekat. Jdu potichu, snažím se vstřebat tohle setkání a aspoň trochu pouvažovat nad naší misí. "Od teď ? Zajímavé to je už od pouště." uchechtnu se a vzpomenu si na její zasobu chakry. "Já tě nepodrazím, ale doufám, že to samé můžu čekat od tebe, hm ?" odpovím klidně a nějak si nejsem jistá, zda to mám brát jako urážku. Zastavím se asi pět metrů před vstupem do jeskyně. "Žádné hlídky, že by nás očekávali ? Připrav se." syknu na ní a vytasím scimitary.

Kaori Matsumoto

,,Hmmm" přikývla jsem na souhlas na zhluboka se nadechla.Velice tiše jsem pomalu vstoupila do jeskyně a snažila se vše kolem sebe pečlivě pozorovat.Netušila jsem co by nás mohlo čekat no rozhodně jsem se nechtěla nechat něčím nebo někým překvapit.Nevím co to bylo za pocit ale byla jsem trochu nesvá když jsem tu holku nechávala za sebou.Ovšem kdyby to měl někdo schytat bylo by lepší kdybych to byla já.Přeci jen moje zranení se léčila trochu rychlejí díky ohromnému množstvý chakry které jsem měla v sobě.

Pomalu postupuji za Kaori, čas od času na mne přijde zívnutí, nevím proč. Asi jsem trochu moc nedočkavá. V jeskyni panuje docela velká tma, a občas zakopnu o paty chudák Kaori, což mně poněkud irituje. Pak mi ale hlavou bleskne nápad. "Proč si neposvítit pomocí Raiton: Furisoro?" zašeptám si sama pro sebe a shromáždím kolem sebe a Kaori trochu chakry, kterou začnu pomalu měnit na statickou elektřinu. Čas od času něco problekne a ukáže nám cestu. Jsem na sebe docela hrdá, konečně si nepřipadám jen jako hloupá šermířka.

Vstúpili ste do tmavej jaskyne a ani to, že ste ledva vstúpili nehralo v tom žiadnu rolu. Okamžite po vstupe vás ovalila vlna chladu, ktorá mrazila až pri kostiach. Hlasy sa čím ďalej tým viac k vám prihovárali šeptom akoby vychádzali zo samotných stien jaskyne.
Ako ste tak pokračovali s malým "svetielko" odrayu sa pred Ayame zjavila zjazvená tvár s nemým pohľadom.
,, Nemala by si svietiť... prebudíš mŕtvých."
Prehovoril šeptom a zmizol. A táto veta sa neustále opakovala vo vašej blízkosti a okolo vás ste mohli počuť kráčať mnoho nôh.

Kaori Matsumoto

Oproti oné poušti byl chlad docela příjemný.Tedy do nějaké doby.Ve chvíli kdy Ayame použila své ,,světýlko" jsem se cítila o trochu lépe.Alespoň jsem se nemusela stále modlit abych se někde nezabila když jsem viděla sotva na svoje nohy.Ovšem jako kdyby se něco stalo.Najednou jsem slyšela jak se stále dokola opakuje jedna a ta samá věta. Kroky které se ozývali ihned po tom také nešlo přeslechnout.Nechápavě jsem koukla na Ayame. ,,Co to bylo?" optala jsem se jí ale měla jsem dojem že ona mi těžko dá odpověď.

Abych byla upřímná, tak rychlé změny klimatu zrovna dvakrát nemiluji. Po celém těle mi naskočí husí kůže (///pro Rajsika zimomriavky) a celkově se necítím nejlíp. K tomu ještě všechny ty zvuky. Korunu tomu dá zjizvená tvář. Docela dost s sebou cuknu a mírně vyjeknu, když se objeví přede mnou. "Ty... ty si to neviděla ? Přímo přede mnou." zeptám se nevěřícně Kaori a musím rozdejchat onen zážitek. Kousnu se do rtů a zamyslím. "Promiň Kaori, ale něco musím zkusit." řeknu tiše a nahodím provinilý výraz. Jednim scimitarem rychle a velmi mělce řiznu Kaori do ramene. "Já jen, pro případ že je to genjutsu." dodám rychle, abych předešla tomu, že se na mne vrhne.